sólová choreografie: Serge Ricci
v rámci programu „Letní setkání 2006“

fotografie z představení „Partiellement Effacé“

„ Sám? Jinakost ve svém vlastním těle, s tancem tváří v tvář, hledání definice“

„Sólo, zahrada, intimní prostor, uzavřený, bezustání znovubudovaný, nedokončený a nedokončitelný, kde musíme neustále bojovat s tím, co se rychle množí, šplhá a hromadí se s vidinou nikdy nevyhlášeného smíru.
Sólista není na scéně nikdy sám, je lícem publiku, před kterým hraje. Sám a nikoli jediný, z této situace se rodí napětí.
Sólo zkoumá neustálé posuny a ponořování se do skupiny. Člověk si obléká tělo, lidskou nebo zvířecí formu, sám za sebe však představuje cosi abstraktního, pouhou postavu v představení.
Tanečník v hrubém stavu, plazí se, vstává, tyčí se jako strom v lese, rozpouští se, jeho obraz se rozpadá do řady portrétů, z nichž se skládá autoportrét.

Citlivý k pohledu druhého na svůj vlastní obraz, pokoutný sám k sobě, jako svědek se prochází po cestách, které nepoznává, jež jej nepoznávají. Zkoumá způsoby pohybu, historičnost a možnost paměti, jež by zachytila proměny lidství.

Zvuková nahrávka, která doprovází sólovou choreografii Serge Ricciho Instances, je kompozicí z nahrávek realizovaných v lese během honu, kde v přírodním prostředí získá sluch znovu svou základní funkci: poslouchat, abys přežil. Toto zvukové prostředí podporuje překvapivé zjitření smyslů…
Tanec se stane cvičením sluchu a sluch se stane součástí procesu tance. Zvuk se tak odpoutá od své čistě hudební formy a vytváří předmuzikální formu. Divákovi tak poskytuje archaickou, ale avantgardní zkušenost z poslechu.