Umělci
a pedagogové SE.S.TA

A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z

Serge Ambert

Po studiu klasického a moderního tance byl v roce 1983 angažován do baletu Opery v Lyonu. Od roku 1988 tančil s Andy Degroatem a začal s vlastní choreografickou tvorbou. Potkal Wilfride Piolletovou a Jeana Guizerixe, s nimiž tančil v “La Conjuration”. Poté objevil barokní tanec a pět let spolupracoval s vynikající skupinou „Ris et Danceries“.
Od roku 1993 vystupuje se skupinou Christine Bastin, zvláště v "Gueule de Loup", "La Polka du Roi" (Královská polka) zařazeném do představení "Be". V roce 1997 začal spolupracovat s Jacquesem Fargearelem – “Entre Terre et Ciel” (Mezi zemí a nebem) a "Le Soleil des innocents" (Slunce nevinných). V roce 2001 vytvořil sólovou choreografii "La Sentinelle" (Hlídka), v Praze v roce 2004 uvedl duo „Rozpolcení motýla“.
Jako pedagog působil pro SE.S.TA až do roku 2003 a vedl projekt „Mezi dvěma“ . Následně vytvořil ´na objednávku´ představení pro české tanečníky „Cestou s ní“. V roce 2003 založil v Burgundsku ve Francii svoji vlastní skupinu Les Alentours rêveurs.

Katharina Bader 

Absolvovala C.N.D.C. v Angers ve Francii, v New Yorku spolupracovala s Cunningham Studio a José Limon Foundation. Pracovala s řadou současných tanečních skupin, zvláště pak již od roku 1989 se skupinou Mark Morris Dance Group a od roku 1992 se skupinou Christine Bastin. Vyučuje v této skupině, jejíž práce spojuje pohyb s divadelními prvky. Jejich hlavním materiálem jsou emoce, improvizace, tvorba rozvíjející silnou vlastní energii a obrazotvornost. Katharina Bader vyučuje také v jiných francouzských a belgických skupinách, třikrát vedla semináře choreografického zápisu v rámci programu SE.S.TA. Také působí jako asistentka choreografie, v Praze např. pro operu Smrt v Benátkách (rež. Yoshi Oida), která byla uvedena ve Státní opeře Praha v roce 2009.

Christine Bastin 

Tanečnice a choreografka. V roce 1986 založila při národním choreografickém centru skupinu LA FOLIA. Ve své scénické práci propojuje taneční a divadelní prvky. Jádrem jsou pro ni emoce a improvizace. Její choreografie překvapují silou obrazů a energií, která z nich vyzařuje. Na podnět její skupiny iniciovala SE.S.TA produkci prvního představení v rámci projektu „Mezi dvěma“. Výrazně také ovlivnila profesní kariéru řady umělců – např. Serge Amberta, Kathariny Bader či Agnes Dufour.

Nadine Beaulieu

Nadine Beaulieu je tanečnicí současných technik s profesionální zkušeností z řady tanečních skupin mimo Francii a především z newyorkské skupiny Erika Hawkinse. Svou bohatou zkušenost od Hawkinse dokázala uplatnit jako pedagožka. Pravidelně učí profesionální tanečníky v Národním tanečním centru (CND) v Paříži a Lyonu, u skupin Christiane Blaise, Angelin Preljocaj, na Univerzitách Paris VIII a Lyon 2, nebo ve střediskách Cefedem v Caen a v Rouenu, Canaldanse. V roce 1996 zakládá svou skupinu Nadine Beaulieu, pro kterou vytvořila již přes patnáct představení. Její skupina působí v Normandii a je podporována městem Rouen, místním departmentem i regionem.
Přínosem Nadine Beaulieu je její schopnost učit tanečníky té nejvyšší technické a umělecké úrovně. Její motivací je propojit pedagogický přístup s procesem tvorby. Na pozvání SE.S.TA přijela do Prahy již několikrát vést tvůrčí ateliéry a kurzy techniky Hawkins.

Sophie Billy

Kromě kariéry tanečnice v Londýnském Baletním Festivalu a Royal Baletu ve Wallonii, účinkovala také v dalších skupinách klasického a současného tance. V současné době působí jako pedagožka pedagogů v Národním tanečním centru v Paříži (Centre National de la Danse) a ve spolupráci s Jeanem Christophem Paré a Wilfride Piolletovou rozvíjí metodu analýzy tanečního pohybu aplikovanou přímo na techniku tance. Je také diplomovanou historičkou umění a pedagožkou Labanova zápisu. Založila skupinu De Sidéra. Věnuje se výuce a formování učitelů hudby pro tanečníky a taneční přípravku. Je držitelkou diplomu CA, nejvyššího pedagogického diplomu ve Francii. Založila také první pedagogické sdružení specializující se na výuku malých dětí a vyučuje rovněž na tanečních konzervatořích. Již několik let poskytuje prostřednictvím SE.S.TA své znalosti českým pedagogům v rámci pedagogických seminářů, které vede společně s Ankou Sedláčkovou.

foto: Sylvie Friess

Dominique Boivin 

Dominique Boivin a jeho skupina Beau Geste patří mezi stálice francouzského tanečního světa od roku 1981. Dominique Boivin získával zkušenosti ve Francii po boku Caroly Carlson, v roce 1978 obdržel v Bagnolet cenu humoru, poté obdržel stipendium na dvouletý studijní program v USA a po návratu začal spolupracovat s Alwinen Nikolaisem. Byl angažován i takovými choreografy jako např. Decoufle nebo Larrieu. Od roku 1981 se začal společně se svou skupinou Beau Geste zajímat o nové přístupy k tanci, objevovat nové možnosti, jako např. využití bazénu v choreografii Aqua ca rime nebo těžké techniky v představení Transports Exceptionnels / Něžný bagr, spolupracuje však i s velkými spisovateli (Marie Niier a další) či choreografy (např. Pascale Houbin). SE.S.TA pozvala v rámci Pražského Quadrienále 2007 představení „Něžný bagr“, aby pražskému publiku představila na Náměstí Republiky Boivinův rukopis plný humorného napětí. Charakteristikami jeho práce jsou: výrazný vztah k teatralitě, přesná a bohatá práce s gestikou a jemný způsob, jakým se dotýká vážných témat. V roce 2010 SE.S.TA produkovala jeho představení „off l i n e“.

Claude Brumachon

Je předním francouzským choreografem v oblasti současného tance a společně s Benjaminem Lamarchem je od roku 1992 ředitelem CCN v Nantes. Za díla, která vznikla ve spolupráci s tanečníkem Benjaminem Lamarchem, získal již osm ocenění (mj. lesMédicis hors les murs). V Praze vystoupil v roce 1992 s inscenací „Le Palais des Vents“. Realizovali projekty se zahraničními umělci s důrazem na moment společné tvorby – mezilidských a interkulturních setkání. Spolupracovali například s finskými, africkými a chilskými umělci. S českými tanečníky připravili v koprodukci se SE.S.TA choreografii „Le Témoin / Svědek“, která byla uvedena na festivalu „Čtyři a čtyři dny v pohybu“ v roce 2003. Dává přednost dlouhodobým spolupracím, proto často nabízí českým tanečníkům, kteří tančili v jeho choreografiích, angažmá v jeho souboru.

Léone Cats-Baril

Tanečnice butoh a asistentka Karlotty Ikeda v mezinárodně uznávané skupině ARIADONE v letech 1988 až 1993. V roce 1993 založila vlastní skupinu INCARNAT, pro kterou vytvořila více než devět choreografií, za něž získala dvě ocenění: Mandapa a Arts chrysalides. Pořádá pravidelné kurzy v Paříži i stáže v zahraničí. Účastní se společných improvizací s mezinárodně uznávanými tanečníky. Do programů SE.S.TA, se zapojila již čtyřikrát.

Paco Decina 

Paco Decina se narodil v Neapoli. V roce 1984 se přestěhoval do Paříže a dva roky poté založil skupinu Post-Retroguardia. V červnu 1987 s ní získal Choreografickou cenu Ménagerie de Verre za představení "Tempi morti", nostalgickou a nonšalantní choreografii pro pět tanečníků, která vznikla v Miláně, za choreografii „Veli“ obdržel v roce 1997 cenu na 6. Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis.
Paco Decina je podepsán pod více než dvaceti choreografiemi, které jsou na programu řady prestižních scén jak ve Francii, tak v zahraničí. Paco Decina je výjimečným umělcem, který dokáže v umění mistrovsky zviditelnit i to, co je jen těžko uchopitelné, je malířem prostoru, vibrací, i tajemného „něčeho mezi tím“. Díky pozvání SE.S.TA navazuje Decina stále hlubší spolupráci s českými umělci a uvádí v Praze choreografie své skupiny: „Intervalle“, „Rytíři bez brnění“ či „Freska, ženy hledící vlevo“. Na objednávku SE.S.TA vytvořil v Praze představeni „Salto nel vuoto“ s českými tanečníky.

Agnès Dufour

je především tanečnicí, vystupuje mimo jiné pro Christine Bastin, Charles Cré-Ange, VMT, Maïté Fossen, Odile Azagury, Erika Zueneli, bratry Ben Aïm, Christian Bourigault, Hervé Diasnas a dalšímiJe certifikovanou praktikantkou metody Feldenkrais, rozvíjí tuto metodu ve vztahu k tanci a to na úrovni pedagogické i choreografické. V roce 2010 byla pozvána do Prahy, aby zde uvedla svou první choreografii „Impromptu“, kterou vytvořila společně se Suzon Holzer. Zároveň zde také vedla tvůrčí dílnu.

Julie Fox

Vystudovala dějiny umění v Aucklandu (NZ) a scénografii pak v Kanadě na Národní divadelní škole a v Centru pro umění Banff. Od roku 1994 působí jako nezávislá scénografka a vytváří návrhy dekorací a kostýmů pro divadelní a taneční skupiny, také pro kanadský National Arts Centre. Od roku 1998 spolupracuje výlučně s režisérem Danielem Brooksem, v Kanadě velice uznávaným tvůrcem, na adaptacích jak klasických textů, tak i nových kreacích. Za svou práci získala řadu ocenění a představení s jejími dekoracemi byla uvedena na řadě divadelních mezinárodních festivalů. Dvakrát získala cenu Dora Mavor Moore za nejlepší scénografii a vícekrát na ni byla nominována.
Od roku 2002 částečně žije a pracuje v České republice, její scénografie se objevily v Divadle Ponec a Divadle Archa. V Kanadě vyučuje scénografii na univerzitě Concordia a na Národní divadelní škole. Se SE.S.TA spolupracovala jako scénografka pro představení „Kronika kosti“ a také jako lektorka letního setkání.

Jean Gaudin 

Poté, co měl příležitost pracovat mimo jiné s Mauricem Béjartem a Carolyn Carlsonovou, uvedl Jean Gaudin svou první vlastní choreografii v roce 1978 v Bagnolet a o rok později se rozhodl založit si i vlastní skupinu. Během své choreografická práce dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků. Během celé své kariéry se při práci obklopuje video-umělci a filmaři, se kterými je podepsán pod více než 15 tanečními filmy. Úzce také spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky. V roce 1995 se poprvé na divadle potkal s režisérem Yvesem Beaunesne. Od té doby je pravidelně zván ke spolupráci na operních inscenacích. Od jeho začátků se v jeho tvorbě objevují dvě tendence : je přitahován netradičními místy a charakterizuje jej neúnavná vůle vyprávět o člověku humorně i vážně zároveň. Jeho tvorba je uváděna ve Francii i mimo ni, jeho choreografie byly na programu i v pařížské Théâtre de la Ville a na Avignonském festivalu. Je autorem více než 30 inscenací, 14 tanečních video, kterábyla promítána na festivalu Video-dance v pařížském Centre Pompidou, v londýnském Barbican Center a v rámci festivalu Masarat v Palestině. Pro SE.S.TA působí jako mentor choreografických rezidencí a také jako odborník Ateliéru čtení tance. [ www.compagniejeangaudin.com ]

Günther Grollitsch 

Dokončil svá studia tance na Hochschule der Künste Frankfurt am Main a Rotterdamse Dansaccademie. V letech 1989–1992 studoval u Ericka Hawkinse, Davida Howarda a Alvin Ailley. Následně získal angažmá u Stadttheater Münster, Stadttheater Gießen a u Amanda Miller's "Pretty Ugly Dance Company". Své první choreografie vytvářel během svého působení u Kibbutz Contemporary Dance Company v Izraeli. Jeho díla byla uvedena v USA, Švédsku, Izraeli a Jižní Americe a byla také mezinárodně oceňována. Günther Grollitsch vytvořil řadu choreografií, mezi nimi např. instalaci v Gießen,"Nachtlichter" v Brémách, "Anlage K – Eine Nacht im Finanzamt" v "Haus des Reichs" v Brémách a "Tanz unterm Schwanz" pro festival Norddeutsches Tanztreffen – Tanzplan Bremen v Hannoveru. Vytvořil také řadu choreografií pro opery – např. v roce 2008 pro operu "Jenufa" v Nationaltheater Mannheim a pro "Gegen die Wand" v Theater Bremen, v roce 2009 pro operu "Macbeth“ v Nationaltheater Mannheim.
Od roku 2001 spolupracuje Günther Grollitsch na projektech s handicapovanými umělci. V rámci projektu "tanzbar_bremen" vytvořili několik choreografií, poslední z nich "hüben" dokončil v roce 2009. V rámci projektu KoresponDance Europe byl vybrán jako interpret duetu choreografa Paco Deciny "Waiting... Waiting For... The Night???". V letech 2010–2011 byl členem souboru Tanztheater Bremen. Pro SE.S.TA působil jako mentor tvůrčí rezidence v Brémách.

Suzon Holzer

má za sebou kariéru tanečnice, choreografky a pedagožky na mezinárodní úrovni. Je interpretkou řady evropských choreografů. Kromě jejích vlastních sólových, duetových či triových představení, spolupracuje také s řadou dalších choreografů – jako např. Dominique Petite, Harry Sheppardem a Renate Pook; vytváří choreografie pro Karin Waehner, Agnès Denis, Odile Rouquet a choreografickou skupinu pařížské Sorbony.
Vyučovala současný tanec na tanečním oddělení pařížské univerzity na Sorboně. Aby mohla pečlivě rozvíjet své porozumění pohybu, studuje funkční analýzu pohybu. Od roku 1989 je certifikovanou profesorkou techniky Matthias Alexander. Ve Francii je díky svým znalostem a citlivému přístupu považována za skutečnou odbornici na tuto metodu. V roce 2010 byla pozvána do Prahy, aby zde uvedla svoji první choreografii „Impromptu“, kterou vytvořila společně s Agnes Dufour. Zároveň zde také vedla stáž zaměřenou na techniku Alexander aplikovanou v tanci.

Marie Kinsky 

Tanečnice a pedagožka, absolventka francouzské konzervatoře tance a Univerzity na Sorboně v Paříži. Tančila 15 let ve francouzských i zahraničních skupinách v Evropě i Japonsku. Od počátku propojuje svoji taneční kariéru s pedagogickou činností. V roce 1997 přijela do Prahy a od té doby zde aktivně působí. Pravidelně vyučuje současný tanec a různé metody analýzy pohybu.. Je certifikovanou pedagožkou Feldenkraisovy techniky, pořádá workshopy na konzervatořích, univerzitách i soukromých školách. Zajímá se o aplikaci Feldenkraisovy metody do procesu tvorby tance, divadla a choreografie..Zkoumá různé techniky současného tance a tanečního divadla. Kromě výuky se věnovala také choreografii, působila i jako asistentka choreografie v Paříži, Praze i Brně. V roce 1999 založila a dodnes řídí sdružení SE.S.TA, dnes první Centrum choreografického rozvoje v ČR.

Jan Komárek

Narodil se v Praze, kde také vystudoval propagační techniku na UMPRUM. V roce 1983 začínal v loutkovém divadle MIMO THEATRE ve Francii, dále pracoval několik let v Kanadě, kde vytvořil přes dvacet vlastních projektů a získal několikrát cenu DORA MAVOR MOORE za režii a světelný design. Od r. 2001 pracuje v Praze jako světelný designer, vytvořil několika autorských představení v divadle Alfréd ve dvoře, NoD, Ponec, divadlo 29 v Pardubicích a další. Komárkovy projekty se vyznačují precizností a vyhraněností pohybu, prací s vnitřním napětím performerů a osobitým výtvarnem, ve kterém světlo přetváří a vymezuje hrací prostor. Pro SE.S.TA vyučoval v průběhu letního setkání. Dále působí jako fotograf a světelný designér, především pro stáže coachingu choreografů.

Sumako Koseki 

Studovala Butoh tanec v Japonsku pod vedením Isso Miura, zaměřovala se na současný tance podle Nô a Kabuki, spolupracovala také s Grotowskym v Itálii. V roce 1980 zakládá ve Francii vlastní skupinu, která několikrát vystoupila na festivalu v Avignonu, pravidelně vystupuje po celé Evropě. Spolupracuje s řadou významných divadelních režisérů jako například Wladyslav Znorko, Philippe Adrien ve „La Comédie Francaise“ a Tabar. Tato umělkyně je hostem mnoha stáží a pravidelným pedagogem SE.S.TA. Na objednávku SE.S.TA vytvořila v Praze představení „Kronika kosti“, které s dekoracemi Adrieny Šimotové bylo uvedeno v Divadle Archa 13. 4. 2004. I přesto, že se navrátila do Tokia, stále zůstává v kontaktu s českým, francouzským i japonským tancem.

Helge Letonja

Umělecký vedoucí, tanečník a choreograf. Vedle těchto profesí je pravidelně činný jako docent, tak i člen poroty při mezinárodních soutěžích. V roce 1996 založil v Brémách Steptext Dance Company (v současnosti : Steptext Dance Project), pro které dělá dvě choreografie za divadelní sezónu. Letonja je také spoluzakladatelem Iniciativy „Tančící město: Brémy“ pro současný tanec v Brémách, za její obsahové, koncepční a programové aktivity zodpovídá, také je rozvíjí a vede. Letonja se snaží o regionální a národní propojení, rozmanitost a dynamiku současné taneční tvorby.

Carlo Locatelli

Tanečník, choreograf a pedagog původem z Itálie, aktuálně působící ve Francii. Vedle své kariéry uznávaného interpreta a choreografa se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, ve které propojuje své znalosti z fyzioterapie, studií anatomie pro pohyb a různých somatických technik. Přednáší na pařížských univerzitách své poznatky z multidisciplinárních rešerší zaměřených na organické tělo v pohybu.

Martha Moore 

Absolvovala odborné studium somatických technik na americké univerzitě (Ideokinesie, Feldenkreisova metoda, Body mind centering, Alexander, Suzan Klein, atd.) a velice rychle je propojila v jednu. V průběhu svých studií pracovala pod dohledem Mary Wigman a Kurta Jose, spolupracovala s tanečníky Limón Company, Graham a Cunningham. Od roku 1977 zkoumá různé souvislosti mezi somatickými technikami a tancem, je autorkou mnoha ´eventů´, rekonstrukcí děl Post Modern Dance s kvartetem Knust a spolupracuje s řadou současných francouzských choreografů. Je spoluzakladatelkou souboru Penelopes, vede stáže a kurzy pro různé společnosti a instituce v USA, Francii, Německu, Holandsku i v dalších zemích. Od roku 2009 je jezdí na pozvání SE.S.TA pravidelně pravidelně vyučovat i do Prahy a na objednávku SE.S.TA připravuje na rok 2012 ´eventy´pro české a slovenské tanečníky.

Béatrice Massin 

Poté, co vystupovala v několika současných skupinách, například se skupinou Susan Buirge, byla v roce 1983 angažována skupinou „Ris et Danceries“, kde po dobu deseti let vedla současně interpretaci a repertoárový průzkum. Byla asistentkou a spoluautorkou Francine Lancelot. V roce 1993 Béatrice Massin založila skupinu „Fetes Galantes“. Její choreografie nově a originálně využívají choreografický slovník tance 17. a 18. století. Skupina Fetes Galantes uvádí také pedagogické programy s rekonstrukcemi her z barokního repertoáru (v amfiteátru Opery Bastille, v Cité de la Musique de La Villette, v CND, v Opéra Bastille). V roce 1999 ji požádal Gérard Corbiau, aby vytvořila a realizovala choreografie v jeho filmu „Le roi danse“ (Král tančí). Jedním z velkých úspěchů skupiny a B. Massin je představení „Que ma joie demeure / Nechť mé potěšení trvá“, které má za sebou turné ve Francii, Belgii, Itálii, Kambodži, Sýrii, Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji, Egyptě, Libanonu a v roce 2006 také v Praze – na pozvání SE.S.TA. Rekonstruovala také mytickou choreografii opery Atys a ve svém hledání baroka v současném tanci pokračuje i v představení „Songes, un Voyage d´hiver/Snění jako toulky zimou“. Podílela se také na vzniku komplexního DVD zaměřeného na barokní tanec. V průběhu dlouhodobé spolupráce se SE.S.TA vytvořila v Praze díky svému zájmu o propojení barokního a současného tance již určitou tradiční výuku.

Jan Minařík ve spolupráci s Béatrice Libonati 

Jan Minařík se narodil v roce 1945 v Praze, k tanci se dostal přes Armádní umělecký soubor, odkud záhy přešel do Národního divadla v Praze, pak do Janáčkova divadla v Brně. Odtud odešel do Innsbrucku a dále do Tanztheater Piny Bausch ve Wuppertalu, kde působil jako sólista a spoluvedoucí souboru až do roku 2000. Béatrice Libonati spolupracovala často se Suzanne Linke a společně hostovali po celém světě. Během svého uměleckého vývoje prošel mnoha tanečními technikami, od lidových, klasické až k technikám moderního a současného tance a ve všech vždy výrazně vynikl. Na základě pozvání SE.S.TA působil jako pedagog na letním setkání.

Jean-Christophe Paré 

V roce 1976 získal angažmá v Pařížské opeře, již v roce 1982 byl jmenován prvním tanečníkem a byl členem experimentální taneční skupiny Pařížské opery - Groupe de Recherche de L Opéra de Paris (GRCOP). Operu opustil, aby se věnoval práci s různými současnými francouzskými choreografy - D. Larrieu, R. Chopinot, F. Verret, A. Degroat… a vlastní choreografické tvorbě(má na svém kontě více než patnáct děl). Intenzívně spolupracuje s Wilfride Piolletovou a Jeanem Guizerixem, hvězdami Pařížské opery, kteří jsou ovšem zároveň velmi otevřeni soudobé taneční tvorbě. Vedle interpretační činnosti se společně s nimi zúčastňuje výzkumu v oblasti funkční analýzy tanečního pohybu/ analyse fonctionnelle du mouvement danse (AFMD) ve spolupráci s Odile Rouquet. Je zván k vyučování na konzervatořích a na četné stáže. V roce 1990 vede Národní choreografické centrum v Angers. Věnuje se pedagogické práci, interpretační činnosti, 10 let působil jako inspektor pro taneční oblast francouzského ministerstva kultury, poté jako ředitel Státní školy v Marseille (l’Ecole Nationale de Marseilles). Na univerzitě se podílí se na přípravě řady různých výukových předmětů zaměřených na taneční proces, vyučuje také na ´Science Po´(vysoká škola politických věd) v Paříži. Se SE.S.TA spolupracuje již od roku 1999 a od té doby dává k dispozici své umělecké i intelektuální kapacity pro vysoce kvalitní pedagogický rozvoj tance v České republice.

Wilfride Piollet

Wilfride Piollet je přední tanečnicí pařížské Opery a pedagožkou Státní konzervatoře v Paříži. Ve své práci se zaměřuje na tanečníky klasického baletu i současného tance. Podrobně se věnuje divadlu,stejně jako Labanovu zápisu. Společně s Odile Rouquet je autorkou revoluční metody Funkční analýza tanečního pohybu. Práce Wilfride Piollet se ve svém celku vrací ke klasickému tanci a začleňuje do něj poslední výzkumy tanečního pohybu. Připravuje tanečníka na to, aby byl schopen pracovat s velmi odlišnými pohybovými slovníky, a to na základě znalosti základů tanečního pohybu, znalosti svého těla a větší nezávislosti v tréninku, kde spojuje velké taneční proudy od baroka po Williama Forsytha. Tato dáma a velká taneční osobnost přijala pozvání SE.S.TA, aby zde představila svoji taneční vizi klasického baletu stejně tak jako své aplikace pro všechny taneční styly.

Pedro Pauwels

Narozen v Belgii, Pedro PAUWELS studuje v Centru Rosella Hightowera v Cannes. Spolupracuje s Dominique BAGOUET, Mathilde MONNIER, Petrem GOSSEM, Violou FARBER, Jean-François DUROURE, Bellou LEWITSKY. Tančil s Karine SAPORTA – CCN de Caen, poté s Odile DUBOC – CCN de Belfort. V listopadu 1990 zakládá Pedro Pauwels díky asociaci PePau svou taneční skupinu a v roce 1991 prezentuje svou první choreografii „L’Insoupçonnée“. Od té doby realizuje s PePau pravidelná představení a vytváří koncepce k výjimečným událostem, připravuje také vzdělávací a senzibilizační aktivity ve spolupráci se Státním vzděláním (FR) a vyučuje na CND v Paříži. V roce 2003 a během dalších 3 let se Pedro Pauwels obrací k vědě a technice. Navazuje kontakt s Univerzitou v Caen a ve své laboratoři a v Centru v Enghien-les Bains vytváří projekt Sens. V roce 2006 je projekt Sens I je vybrán taneční komisí AFAA na turné do střední Afriky. V roce 2007 je představení Sens I představeno v Paříži a rovněž tak i na festivalu Caire a v Kartágu v Tunisku. Na pozvání SE.S.TA uvedl toto představení také v Praze v roce 2007 (společně s představením „Etal“), doprovozené „Dráhou probouzení smyslů“ a pedagogickou stáží pro taneční profesionály zaměřenou na výuku dětí. V současné době působí v regionu Limousin, který jej také podporuje, stejně tak jako město Limoge. Pokračuje ve své pedagogické práci a v aktivitách přibližujících diváky a umělce („senzibilizace publika“).

Anne-Marie Reynaud 

Pedagožka, tanečnice a choreografka, žačka Alvina Nikolaise, interpretka Carolyn Carlson v pařížské Opeře, spoluzakladatelka sdružení Four Solaire, ředitelka Národního choreografického centra v Nevers, následně ředitelka vzdělávacího centra pedagogiky pro taneční profesionály (IPRC) a poté ředitelkou pedagogické sekce Centre National de la Danse (Národní taneční centrum v Paříži), které se stará o další vzdělání profesionálních tanečníků a profesorů ve Francii. I přes velkou práci spojenou s vedením významných institucí nezanevřela nikdy na choreografii a své pedagogické působení. V roce 2009 tato průkopnice současného francouzského tance ukončila svoji životní dráhu. Byla jednou z prvních osobností francouzských institucí, která podporovala vznik SE.S.TA od samého začátku a na pozvání také přijela do Prahy vyučovat. SE.S.TA považuje Anne-Marie Reynaud za svou kmotru.

Serge Ricci 

Získal klasické taneční vzdělání u Roselly Hightower v Cannes, jako interpret spolupracoval s řadou skupin a vzdělával se v různých tanečních technikách (Alexander, Body Mind Centering), ale nejdůležitějším centrem jeho zájmu se stala Feldenkrais technika. Jako choreograf se představil s duetem „Les jardins obscurs“ v programu Hivernales d'Avignon 94, ve stejném roce pak založil skupinu „Mi-Octobre“.
Pro skupinu „Mi Octobre“ vytvořil choreografie: Educere (1994), Retour _ ses tours (1996), Phal_ne Phal_ne (1996) a Champ clos (1997). Ilinx, (1998), triptych: Partiellement Effacé (2000) – Humor (2001) – Endless (2003). U Ricciho záměr utváří formu a on dává přednost promluvě těla, která dotváří prostor. Skvělý interpret s výjimečnou fantazií, kterou dokáže podtrhnout velkou technickou dokonalostí. Jedinečný pedagog, kterého SE.S.TA zve do Prahy pravidelně. V roce 2009 zde uvedl svá představení „Cisfinitum“ a „Par Dessus Bord“.

Alban Richard (FR) 

Současně se studiemi hudby a literatury pracoval Alban Richard s choreografy – jako např. Karine Saporta v CCN de Caen, Christian Bourigault, Christine Gaigg, Odile Duboc, Olga de Soto a Rosalind Crisp. Po několika choreografiích zakládá s věrnými spolupracovníky v roce 2000 skupinu l´ensemble l´Abrupt. Od SACD obdržel cenu Mladý talent choreografie (Jeune Talent chorégraphique). Pravidelně vytváří představení pro prestižní akce – jako např. pro festival Mouvements d’Automne de Paris, festival Faits d’Hiver (Paříž), les Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis, Vif du Sujet d’Avignon, l’IRCAM (Institut de Recherche et coordination acoustique / Musique), Toronto Dance Theater, Montpellier Danse a příležitostně spolupracuje také s Národním tanečním centrem v Paříži (Centre national de la danse de Paris). V jeho naprosto přesném choreografickém zápisu je dobře čitelný vývoj a struktura jeho práce, ve které propojuje několik různých partitur – taneční partituru s ohledem na různé stavy těla, hudební partituru s její rytmikou a partituru světelnou. Všechny je vkládá do jednoho konceptu. Jeho přístup k práci je nezaměnitělný a oceňovaný také pro jeho velkou znalost a ovládání překážek a úkolů v tanci.

Anna Sedlačková

Slovenská tanečnice, pedagožka a choreografka. Vyučuje na bratislavské VŠMU současné taneční techniky a studuje na The School for Body Mind Centering (BMC) v USA. Založila pohybové studio Dvorana a spoluzakládala Asociáciu súčasného tanca. Pro svou skupinu AS Project vytvořila řadu představení: např. BMExpress, Ako sme sa zmizli, Bratislavské tangá. Pracovala na mnoha mezinárodních tanečních projektech na Slovensku, v USA a v Holandsku. Specializuje se na aplikaci BMC pro rozvoj malých dětí, založila a řídí asociaci Babyfit a zároveň také vyučuje na bratislavské VŠMU. SE.S.TA ji zve pravidelně do Prahy, aby zde, v posledních letech v úzké spolupráci se Sophie Billy, vedla pedagogické stáže zaměřené na taneční výuku malých dětí.

Laurent Schneegans

Vystudoval divadelní techniku v Paříži. Spolupracuje s renomovanými režiséry a zkušenosti sbírá i v oblasti pouličního divadelního svícení. S tancem a Paco Decinou se potkal v roce 1996. Od té doby spolupracují pravidelně. V Praze jsme mohli shlédnout jeho práci na podzim 2007 v představení Salto nel Vuoto, a Rytíři bez brnění. Pravidelně vede stáže divadelního svícení. Jeho práce se světly je založena na úzké spolupráci s choreografem, jeho světla mají především nechat vyniknout tělu a pohybu. Nevědomky často volí živé barvy, aby pomohl divákovi lépe proniknout do světa představení. Zastává názor, že jakkoli je světelný design důležitý, nikdy by neměl v představení hrát první roli. Laurent Schneegans je v Praze známý nejen jako světelný designér představení choreografa Paco Deciny (na pozvání SE.S.TA), ale také jako lektor pro výuku světelného designu (organizované Institutem světelného designu).

Gyork Joseph Szakonyi 

Od roku 1987 se zúčastnil osmi kreací se skupinou Josepha Nadje, zúčastnil se také projektu Catherine Diverres „Le double de la bataille“. Je držitelem diplomu profesor současného tance, vyučuje tanec od roku 1995 na různých místech ve Francii a v zahraničí. Společně s Josephem Nadjem vede Regionální tvůrčí dílnu Národního choreografického centra v Orléans (CCN v Orléans). V Praze vedl pro SE.S.TA jednu tvůrčí dílnu SE.S.TA.

Atsushi Takenouchi 

Japonský sólista a performer, improvizoval na více než pěti stech různých přírodních místech v Japonsku a v zahraničí, vedl mnoho stáží pro různé kategorie publika (umělce, děti, mentálně postižené atd …). Pro otevření a prohloubení své práce projíždí svět a setkává se s jinými kulturami, jinými tanečníky. Jeho tvorba vychází z té nejzákladnější formy tradičního butoh. Podílel se na semináři butoh organizované SE.S.TA, dále vedl v Praze stáž a uvedl také své představení „Jinen“.

Mariko Tanabe 

působila jako přední tanečnice, pedagožka a asistentka Erica Hawkinse, amerického průkopníka moderního tance. V roce 1996 se stala asistentkou Marie Chouinard. Nyní je uměleckou vedoucí skupiny Mariko Tanabe Danse v Montréalu. Za své choreografie obdržela několik mezinárodních ocenění a svoji práci prezentovala po celém světě včetně Prahy. Jako hostující pedagog působí na mnoha světových univerzitách (Německo, Kanada, USA, Rakousko, Mexiko, ČR). Zkušenosti získávala mj. také v japonských tanečních technikách či flamenku, ovládá Alexander techniku i jógu. Je diplomována v Body Mind Centuring. Na pozvání SE.S.TA a Konzervatoře Duncan centre přijela do Prahy vést kurz BMC aplikovaného v tanci.

Nina Vangeli

Je taneční publicistka, absolventka Filosofické fakulty University Karlovy. Publikační činnosti se však směla věnovat až po změně režimu. V sedmdesátých a osmdesátých letech vedla skupinu nezávislého pohybového divadla. Přispívá do řady periodik, v letech 2000-2004 byla šéfredaktorkou revue pro současný tanec Taneční zóna/Dance Zone, dnes je její Senior Editor. Pro SE.S.TA působí jako česká lektorka ateliérů Čtení tance.

Geneviève Vincent 

Géneviève Vincent je svým vzděláním historička a spisovatelka.
Vyučuje dějiny tance a dějiny umění na vysokých školách a výtvarných akademiích například v Monpellier, Rouenu aTours. Od 70.let spolupracuje s řadou umělců na vzniku tanečních projektů, mezi mnohými můžeme jmenovat Violu Farber, Susan Buirge, Mathilde Monnier, François Verreta nebo Marca Vincenta. Jako interpretka se objevila na scéně v dílech Germena Civery, Antonia Baerh nebo Michèle Murray. V roce 2007 ji vyšel první román Trop de corps / Přespříliš těla a v současné době pracuje na druhém: Le Murmure du sang / Šepot krve. V sezoně 2010/2011 byla asistentkou Bernarda Monteta při vzniku jeho nové inscenace Des Hommes / Lidé. Pro SE.S.TA se podílela na realizaci Ateliéru čtení tance a na přípravě obsahu evropských projektů.

Wladyslav ZNORKO 

Wladyslav Znorko založil ve Francii divadelní skupinu Cosmos Kolej, která měla příležitost už několikrát vystoupit v Praze. Ve Francii je znám svými divadelními kreacemi, příbuznými světu Tadeusze Kantora. Pro SE.S.TA vedl, ve spolupráci s Marií Kinsky, stáž pohybového divadla.

____Webdesign a správa stránek: www.studio1.cz