Jedno sólo, jedna zahrada, jeden intimní prostor. Neustále se přetvářející sólo, několikanásobné portréty vytvářející jeden autoportrét. Člověk je oblečen do abstraktního těla, do těla hmoty. Jaká je vzdálenost mezi člověkem-intepretem a jeho publikem, jaké napětí mezi nimi plyne? Jaký je vztah mezi ním a pohledem ostatních... „Vzdálenosti, která nás dělí od cizího je stejná jako vzdálenost dělící nás od sebe samotného"
Uchopit tmu jako výchozí bod, to znamená vytvořit jen velmi málo definovaný prostor, pohyblivý, otevřený k proměnám. Použít konvenci daného prostoru pro přetvoření obrazu, pocitů. Interpreti, jež jsou elementy obrazu, zachycují to, co se skrývá i co je viditelné, oddalují a přenáší pohled. Tvůrci představení: Černá bedna, Akustické materiály, Předměty, Těla.
–
