Serge AMBERT 
Po studiu klasického a moderního tance byl v roce 1983 angažován do baletu Opery v Lyonu. Od roku 1988 tančil s Andy Degroatem a začal s vlastní choreografickou tvorbou. Potkal Wilfride Piolletovou a Jeana Guizerixe, s nimiž tančil v “La Conjuration”. Poté objevil barokní tanec a pět let spolupracoval s vynikající skupinou „Ris et Danceries“.
Od roku 1993 vystupuje se skupinou Christine Bastin, zvláště v "Gueule de Loup", "La Polka du Roi" (Královská polka) zařazeném do představení "Be". V roce 1997 začal spolupracovat s Jacquesem Fargearelem – “Entre Terre et Ciel” (Mezi zemí a nebem) a "Le Soleil des innocents" (Slunce nevinných). V roce 2001 vytvořil sólovou choreografii "La Sentinelle" (Hlídka), v Praze v roce 2004 uvedl duo „Rozpolcení motýla“.

Katharina BADER 
Absolvovala C.N.D.C. v Angers ve Francii, v New Yorku spolupracovala s Cunningham Studio a José Limon Foundation. Pracovala s řadou současných tanečních skupin, zvláště pak již od roku 1989 se skupinou Mark Morris Dance Group a od roku 1992 se skupinou Christine Bastin. Vyučuje v této skupině, jejíž práce spojuje pohyb s divadelními prvky. Jejich hlavním materiálem jsou emoce, improvizace, tvorba rozvíjející silnou vlastní energii a obrazotvornost. Katharina Bader vyučuje také v jiných francouzských a belgických skupinách, třikrát vedla semináře v rámci programu SE.S.TA.

Christine BASTIN 
Tanečnice a choreografka. V roce 1986 založila při národním choreografickém centru skupinu LA FOLIA. Ve své scénické práci propojuje taneční a divadelní prvky. Jádrem jsou pro ni emoce a improvizace. Její choreografie překvapují silou obrazů a energií, která z nich vyzařuje. Do České republiky přijela na pozvání SE.S.TA již třikrát.

Nadine BEAULIEU 
Nadine Beaulieu je tanečnicí současných technik s profesionální zkušeností z řady tanečních skupin mimo Francii a především z newyorkské skupiny Erika Hawkinse.
Svou bohatou zkušenost od Hawkinse dokázala uplatnit jako pedagožka. Pravidelně učí profesionální tanečníky v Národním tanečním centru (CND) v Paříži a Lyonu, u skupin Christiane Blaise, Angelin Preljocaj, na Univerzitách Paris VIII a Lyon 2, nebo ve střediskách Cefedem v Caen a v Rouenu, Canaldanse). Přínosem Nadine Beaulieu je její schopnost učit tanečníky té nejvyšší technické a umělecké úrovně. Její motivací je propojit pedagogický přístup s procesem tvorby. Při posledním projektu její skupiny pracovala s umělci v nemocničním prostředí, kde zkoumali vnímání těla z hlediska lékařské ikonografie.

Sophie BILLY 
Kromě kariéry tanečnice v Pařížské Opeře, Londýnském Baletním Festivalu a Royal Baletu ve Wallonii, účinkovala také v dalších skupinách klasického a současného tance. V současné době působí jako profesorka v Národním tanečním centru v Paříži (Centre National de la Danse) a ve spolupráci s Jean Christophe Paré a Wilfride Piolletovou rozvíjí metodu analýzy tanečního pohybu aplikovanou přímo na techniku tance. Založila skupinu De Sidéra. Věnuje se výuce a formování učitelů hudby pro tanečníky a taneční přípravku. Je držitelkou diplomu CA, nejvyššího pedagogického diplomu ve Francii.

foto: Sylvie Friess

Dominique BOIVIN 
Dominique Boivin Dominique Boivin a jeho skupina Beau Geste patří mezi stálice francouzského tanečního světa od roku 1981. Dominique Boivin získával své zkušenosti ve Francii po boku Caroly Carlson, v roce 1978 obdržel v Bagnolet cenu humoru, poté obdržel stipendium studovat po dobu dvou let v USA a po návratu začal spolupracovat s Alwinen Nikolaisem. Byl angažován i takovými choreografy jako např. Decoufle nebo Larrieu. Od roku 1981 se začal společně se svojí skupinou Beau Geste zajímat o nové přístupy k tanci, objevovat nové možnosti, jako např. využití bazénu v choreografii Aqua ca rime nebo těžké techniky v představení Transports Exceptionnels / Něžný bagr, spolupracuje však i s velkými spisovateli (Marie Niier a další) či choreografy (např. Pascale Houbin). SE.S.TA v roce 2007 pozvala v rámci Pražského Quadrienále 2007 představení Něžný bagr na Náměstí Republiky, aby pražskému publiku představila Boivinův rukopis plný humorného napětí Charakteristikami jeho práce jsou: výrazný vztah k teatralitě, přesná a bohatá práce s gestikou a jemný způsob, jakým se dotýká vážných témat.

Claude BRUMACHON 
Claude Brumachon je předním francouzským choreografem v oblasti současného tance a ředitelem CCN v Nantes. Za díla, která vznikla ve spolupráci s tanečníkem Benjaminem Lamarche, získal již osm ocenění (mj. le Médicis hors les murs). V Praze vystoupil v roce 1992 s inscenací „Le Palais des Vents“. Realizovali projekty se zahraničními umělci s důrazem na moment společné tvorby – mezilidských a interkulturních setkání. Spolupracovali například s finskými, africkými a chilskými umělci. S českými tanečníky připravili choreografii „Le Témoin / Svědek“, která byla uvedena na festivalu „Čtyři a čtyři dny v pohybu“ v roce 2003.

Léone CATS-BARIL 
Tanečnice butoh a asistentka Karlotty Ikeda v mezinárodně uznávané skupině ARIADONE v letech 1988 až 1993. V roce 1993 založila vlastní skupinu INCARNAT, pro kterou vytvořila více než devět choreografií, za něž získala dvě ocenění: Mandapa a Arts chrysalides. Pořádá pravidelné kursy v Paříži i stáže v zahraničí. Účastní se společných improvizací s mezinárodně uznávanými tanečníky. Do programů SE.S.TA, se zapojila již čtyřikrát.

Paco DECINA 
Paco Decina se narodil v Neapoli. V roce 1984 se přestěhoval do Paříže a dva roky poté založil skupinu Post-Retroguardia. V červnu 1987 s ní získal Choreografickou cenu Ménagerie de Verre za představení "Tempi morti", nostalgickou a nonšalantní choreografii pro pět tanečníků, která vznikla v Miláně, za choreografii „Veli“ obdržel v roce 1997 cenu na 6. Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis.
Paco Decina je podepsán pod více než dvaceti choreografiemi, které jsou na programu řady prestižních scén jak ve Francii, tak i v zahraničí. V Praze vytvořil představeni „Salto nel vuoto“ s českými tanečníky.

Agnès DUFOUR (FR)
je především tanečnicí, vystupuje mimo jiné pro Christine Bastin, Charles Cré-Ange, VMT, Maïté Fossen, Odile Azagury, Erika Zueneli, bratry Ben Aïm, Christian Bourigault, Hervé Diasnas... Je certifikovanou praktikantkou metody Feldenkrais, rozvíjí tuto metodu ve vztahu k tanci a to na úrovni pedagogické i choreografické.

Julie FOX 
Vystudovala dějiny umění v Aucklandu (NZ) a scénografii pak v Kanadě na Národní divadelní škole a v Centru pro umění Banff.
Od roku 1994 působí jako nezávislá scénografka a vytváří návrhy dekorací a kostýmů pro divadelní a taneční skupiny, také pro kanadský National Arts Centre. Od roku 1998 spolupracuje výlučně s v Kanadě velice uznávaným tvůrcem, režisérem Danielem Brooksem, na adaptacích jak klasických textů, tak i nových kreacích. Za svou práci získala řadu ocenění a představení s jejími dekoracemi byla uvedena na řadě divadelních mezinárodních festivalů. Dvakrát získala cenu Dora Mavor Moore za nejlepší scénografii a vícekrát na ni byla nominována.
Od roku 2002 částečně žije a pracuje v České republice, její scénografie se objevily v Divadle Ponec a Divadle Archa. V Kanadě vyučuje scénografii na univerzitě Concordia a na Národní divadelní škole.

Jean Gaudin 
Poté, co měl příležitost pracovat mimo jiné s Mauricem Béjartem a Carolyn Carlsonovou, uvedl Jean Gaudin svou první vlastní choreografii v roce 1978 v Bagnolet a o rok později se rozhodl založit si i vlastní skupinu.
Během své choreografická práce dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků. Během celé své kariéry se při práci obklopuje video-umělci a filmaři, s kterými je podepsán na více než 15 tanečních filmech.
Úzce také spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky.
V roce 1995 se poprvé na divadle potkal s režisérem Yvesem Beaunesne. Od té doby je pravidelně zván ke spolupráci na operních inscenacích.
Od jeho začátků se v jeho tvorbě objevují dvě tendence : je přitahován netradičními  místy a charakterizuje jej neúnavná vůle vyprávět o člověku humorně i vážně zároveň. Jeho tvorba je uváděna ve Francii i mimo ni, jeho choreografie byly na programu i v pařížské Théâtre de la Ville a na Avignonském festivalu. Je autorem více než 30 inscenací, 14 tanečních video, které byly promítány na festivalu Video-dance v pařížském Centre Pompidou, v londýnském Barbican Center a v rámci festivalu Masarat v Palestině. [ www.compagniejeangaudin.com ]

Günther Grollitsch 
Dokončil svá studia tance na Hochschule der Künste Frankfurt am Main a Rotterdamse Dansaccademie. V letech 1989–1992 studoval u Ericka Hawkins, Davida Howarda a u Alvin Ailley. Následně získal angažmá u Stadttheater Münster, Stadttheater Gießen a u Amanda Miller's "Pretty Ugly Dance Company". Své první choreografie vytvářel během svého působení u Kibbutz Contemporary Dance Company v Izraeli. Jeho díla byla uváděna v USA, Švédsku, Izraeli a Jižní Americe a byla také mezinárodně oceňována. Günther Grollitsch vytvořil řadu choreografií, mezi nimi např. instalaci v Gießen,"Nachtlichter" v Brémách, "Anlage K – Eine Nacht im Finanzamt" v "Haus des Reichs" v Brémách a "Tanz unterm Schwanz" pro festival Norddeutsches Tanztreffen – Tanzplan Bremen v Hannoveru. Vytvořil také řadu choreografií pro opery – např. v roce 2008 pro operu "Jenufa" v Nationaltheater Mannheim a pro "Gegen die Wand" v Theater Bremen, v roce 2009 pro operu "Macbeth“ v Nationaltheater Mannheim.
Od roku 2001 spolupracuje Günther Grollitsch na projektech s handicapovanými umělci. V rámci projektu "tanzbar_bremen" vytvořili několik choreografií, poslední z nich "hüben" dokončil v roce 2009. V rámci projektu KoresponDance Europe byl vybrán jako interpret duetu choreografa Paco Deciny "Waiting... Waiting For... The Night???". V letech 2010–2011 byl členem souboru Tanztheater Bremen.

Suzon HOLZER (CH)
má za sebou kariéru tanečnice, choreografky a pedagožky na mezinárodní úrovni. Je interpretkou řady evropských choreografů. Kromě jejích vlastních sólových, duetových či triových představení, spolupracuje také s řadou dalších choreografů – jako např. Dominique Petite, Harry Sheppardem a Renate Pook; vytváří choreografie pro Karin Waehner, Agnès Denis, Odile Rouquet a choreografickou skupinu pařížské Sorbony. Vyučovala současný tanec na tanečním oddělení pařížské univerzity na Sorboně. Aby mohla pečlivě rozvíjet své porozumění pohybu, studuje funkční analýzu pohybu. Od roku 1989 je certifikovanou profesorkou techniky Matthias Alexander. Ve Francii je díky svým znalostem a citlivému přístupu považována za skutečnou odbornici na tuto metodu.

Marie KINSKY 
Tanečnice a pedagožka, absolventka francouzské konzervatoře tance a Univerzity na Sorboně v Paříži. Zkoumá různé techniky současného tance a tanečního divadla. Tančila 15 let ve francouzských i zahraničních skupinách. V roce 1999 založila sdružení SE.S.TA, které dodnes řídí. Ve své výuce hledá způsoby, jak předat tanečníkům prostředky analýzy a nástroje k jejich vlastnímu rozvoji. Je certifikovanou pedagožkou Feldenkraisovy techniky.

Jan Komárek
Narodil se v Praze, kde také vystudoval propagační techniku na UMPRUM. V roce 1983 začínal v loutkovém divadle MIMO THEATRE ve Francii, dále pracoval několik let v Kanadě, kde vytvořil přes dvacet vlastních projektů a získal několikrát cenu DORA MAVOR MOORE za režii a světelný design. Od r. 2001 pracuje v Praze jako světelný designer, vytvořil několika autorských představení v divadle Alfréd ve dvoře, NoD, Ponec, divadlo 29 v Pardubicích a další. Komárkovy projekty se vyznačují precizností a vyhraněností pohybu, prací s vnitřním napětím performerů a osobitým výtvarnem, ve kterém světlo přetváří a vymezuje hrací prostor.

Sumako KOSEKI 
Studovala Butoh tanec v Japonsku pod vedením Isso Miura, zaměřovala se na současný tance podle Nô a Kabuki, spolupracovala také s Grotowskym v Itálii. V roce 1980 zakládá ve Francii vlastní skupinu, která několikrát vystupovala na festivalu v Avignonu, pravidelně vystupuje po celé Evropě. Spolupracuje s řadou významných divadelních režisérů jako například Wladyslav Znorko, Philippe Adrien ve „La Comédie Francaise“ a Tabar. Tato umělkyně je hostem mnoha stáží a pravidelným pedagogem SE.S.TA. V Praze vytvořila představení „Kronika kosti“, které s dekoracemi Adrieny Šimotové bylo uvedeno v Divadle Archa 13.4.2004.

Helge Letonja (DE)
Umělecký vedoucí, tanečník a choreograf. Vedle těchto profesí je pravidelně činný jako docent, tak i člen poroty při mezinárodních soutěžích. V roce 1996 založil v Brémách Steptext Dance Company (v současnosti : Steptext Dance Project), pro které dělá dvě choreografie za divadelní sezónu. Letonja je také spoluzakladatelem Iniciativy „Tančící město: Brémy“ pro současný tanec v Brémách, za její obsahové, koncepční a programové aktivity zodpovídá, také je rozvíjí a vede. Letonja se snaží o regionální a národní propojení, rozmanitost a dynamiku současné taneční tvorby.

Martha Moore 
Martha Moore studovala na americké univerzitě různé uvolňovací techniky v době jejich vzniku (Ideokinesie, Feldenkreisova metoda, Body mind centering, Alexander, atd.) a velice rychle je propojila v jednu. Od roku 1977 zkoumá různé souvislosti mezi uvolňovacími technikami a tancem, vede stáže a kurzy pro různé společnosti a instituce v USA, Francii a v zahraničí.

Béatrice MASSIN 
Poté, co vystupovala v několika současných skupinách, například se skupinou Susan Buirge, byla v roce 1983 angažována skupinou „Ris et Danceries“, kde po dobu deseti let vedla současně interpretaci a repertoárový průzkum. Byla asistentkou a spoluautorkou Francine Lancelot. V roce 1993 Béatrice Massin založila skupinu „Fetes Galantes“. Její choreografie nově a originálně využívají choreografický slovník tance 17. a 18. století. Skupina Fetes Galantes uvádí také pedagogické programy s rekonstrukcemi her z barokního repertoáru (v amfiteátru Opery Bastille, v Cité de la Musique de La Villette, v CND, v Opéra Bastille). V roce 1999 ji požádal Gérard Corbiau, aby vytvořila a realizovala choreografie v jeho filmu „Le roi danse“ (Král tančí). Posledním velkým úspěchem skupiny a B. Massin je představení „Que ma joie demeure / Nechť mé potěšení trvá“, která má za sebou turnée ve Francii, Belgii, Itálii, Kambodži, Sýrii, Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji, Egyptě, Libanonu…

 

Jan MINAŘÍK ve spolupráci s Béatrice Libonati 
Jan Minařík se narodil v roce 1945 v Praze, k tanci se dostal přes Armádní umělecký soubor, odkud záhy přešel do Národního divadla v Praze, pak do Janáčkova divadla v Brně. Odtud odešel do Insbrucku a dále do Tanztheater Piny Bausch ve Wuppertalu, kde působil jako sólista a spolu-vedoucí souboru až do roku 2000. Béatrice Libonati spolupracovala často se Suzanne Linke a společně hostovali po celém světě. Během svého uměleckého vývoje prošel mnoha tanečními technikami, od lidových, klasické až k technikám moderního a současného tance a ve všech vždy výrazně vynikl.

Jean-Christophe PARÉ 
Fotografii – přikládám aktuální portrét
V roce 1976 získal angažmá v Pařížské opeře, již v roce 1982 byl jmenován prvním tanečníkem a byl členem experimentální taneční skupiny Pařížské opery - Groupe de Recherche de L Opéra de Paris (GRCOP). Operu opustil, aby se věnoval práci s různými současnými francouzskými choreografy - D. Larrieu, R. Chopinot, F. Verret, A. Degroat… a vlastní choreografické tvorbě(má na svém kontě více než patnáct děl). Intenzívně spolupracuje s Wilfride Piolletovou a Jeanem Guizerixem, hvězdami Pařížské opery, kteří jsou ovšem zároveň velmi otevřeni soudobé taneční tvorbě. Vedle interpretační činnosti se společně s nimi zúčastňuje výzkumu v oblasti kineziologie ve spolupráci s kinezioložkou Odile Rouqet. Je zván k vyučování na konzervatořích a na četné stáže. V roce 1990 vede Národní choreografické centrum v Angers. V současné době se věnuje pedagogické práci, interpretační činnosti a je zmocněncem pro tanec francouzského ministerstva kultury.

Wilfride Piollet
Wilfride Piollet je přední tanečnicí pařížské Opery a pedagožkou Státní konzervatoře v Paříži. Ve své práci se zaměřuje na tanečníky klasického baletu i současného tance. Práce Wilfride Piollet se ve svém celku vrací ke klasickému tanci a začleňuje do něj poslední výzkumy tanečního pohybu. Připravuje tanečníka na to, aby byl schopen pracovat s velmi odlišnými pohybovými slovníky, a to na základě znalosti základů tanečního pohybu, znalosti svého těla a větší nezávislosti v tréninku, kde spojuje velké taneční proudy od baroka po Williama Forsythe.

Pedro Pauwels (FR)
Narozen v Belgii, Pedro PAUWELS studuje v Centru Rosella Hightowera v Cannes. Spolupracuje s Dominique BAGOUET, Mathilde MONNIER, Petrem GOSSEM, Violou FARBER, Jean-François DUROURE, Bellou LEWITSKY. Tančí s Karine SAPORTA – CCN de Caen, poté s Odile DUBOC – CCN de Belfort. V listopadu 1990, zakládá Pedro Pauwels díky asociaci PePau svou taneční skupinu a v roce 1991 prezentuje svou první choreografii „L’Insoupçonnée“. Od té doby realizuje s PePau pravidelná představení a vytváří koncepce k výjimečným událostem, připravuje také vzdělávací a senzibilizační aktivity ve spolupráci se Státním vzděláním (FR) a vyučuje na CND v Paříži. V roce 2003 a během dalších 3 let se Pedro Pauwels obrací k vědě a technice. Navazuje kontakt s Univerzitou v Caen a ve své laboratoři a v Centru v Enghien-les Bains vytváří projekt Sens. V roce 2006 je projekt Sens I je vybrán taneční komisí AFAA na turné do střední Afriky. V roce 2007 je představení Sens I představeno v Paříži a rovněž tak i na festivalu Caire a v Kartágu v Tunisku.

Anne-Marie REYNAUD 
Pedagožka, tanečnice a choreografka je v současné době ředitelkou pedagogické sekce Centre National de la Danse (Národní taneční centrum v Paříži), které se stará o další vzdělání profesionálních tanečníků a profesorů ve Francii.

Serge RICCI 
Získal klasické taneční vzdělání u Roselly Hightower v Cannes, jako interpret spolupracoval s řadou skupin a vzdělával se v různých tanečních technikách (Alexander, Body Mind Centering), ale nejdůležitějším centrem jeho zájmu se stala Feldenkrais technika. Jako choreograf se představil s duetem „Les jardins obscurs“ v programu Hivernales d'Avignon 94, ve stejném roce pak založil skupinu „Mi-Octobre“.
Pro skupinu „Mi Octobre“ vytvořil choreografie: Educere (1994), Retour _ ses tours (1996), Phal_ne Phal_ne (1996) a Champ clos (1997). Ilinx, (1998), triptych: Partiellement Effacé (2000) – Humor (2001) – Endless (2003). U Ricciho záměr utváří formu a on dává přednost promluvě těla, která dotváří prostor.

Anna SEDLAČKOVÁ
Slovenská tanečnice, pedagožka a choreografka. Vyučuje na bratislavské VŠMU současné taneční techniky a studuje na The School for Body Mind Centering v USA. Založila pohybové studio Dvorana a spoluzakládala Asociáciu súčasného tanca. Pro svou skupinu AS Project vytvořila řadu představení: např. BMExpress, Ako sme sa zmizli, Bratislavské tangá. Pracovala na mnoha mezinárodních tanečních projektech na Slovensku, v USA a v Holandsku.

Laurent Schneegans
Laurent Schneegans vystudoval divadelní techniku v Paříži. Spolupracuje s renomovanými režiséry a zkušenosti sbírá i v oblasti pouličního divadelního svícení. S tancem a Paco Decinou se potkal v roce 1996. Od té doby spolupracují pravidelně. V Praze uvidíte jeho práci na podzim 2007 Salto nel Vuoto, a Rytíři bez brnění. Pravidelně vede stáže divadelního svícení. Jeho práce se světly je založena na úzké spolupráci s choreografem, jeho světla mají především nechat vyniknout tělu a pohybu. Nevědomky často volí živé barvy, aby pomohl divákovi lépe proniknout do světa představení. Zastává názor, že jakkoli je světelný design důležitý, nikdy by neměl v představení hrát první roli.

Gyork Joseph SZAKONYI 
Od roku 1987 se zúčastnil osmi kreací se skupinou Josepha Nadje, zúčastnil se také projektu Catherine Diverres „Le double de la bataille“. Je držitelem diplomu profesor současného tance, vyučuje tanec od roku 1995 na různých místech ve Francii a v zahraničí. Společně s Josephem Nadjem vede Regionální tvůrčí dílnu Národního choreografického centra v Orléans (CCN v Orléans).

Atsushi TAKENOUCHI 
Japonský sólista a performer, improvizoval na více než pěti stech různých přírodních místech v Japonsku a v zahraničí, vedl mnoho stáží pro různé kategorie publika (umělce, děti, mentálně postižené atd …). Pro otevření a prohloubení své práce projíždí svět a setkává se s jinými kulturami, jinými tanečníky. Jeho tvorba vychází z té nejzákladnější formy tradičního butoh.

Mariko TANABE 
působila jako přední tanečnice, pedagožka a asistentka Erica Hawkinse, amerického průkopníka moderního tance. V roce 1996 se stala asistentkou Marie Chouinard. Nyní je uměleckou vedoucí skupiny Mariko Tanabe Danse v Montréalu. Za své choreografie obdržela několik mezinárodních ocenění a svoji práci prezentovala po celém světě včetně Prahy. Jako hostující pedagog působí na mnoha světových univerzitách (Německo, Kanada, USA, Rakousko, Mexiko, ČR). Zkušenosti získávala mj. také v japonských tanečních technikách či flamenku, ovládá Alexander techniku i jógu. Je diplomována v Body Mind Centuring.

Geneviève Vincent 
Géneviève Vincent je svým vzděláním historička a spisovatelka.
Vyučuje dějiny tance a dějiny umění na vysokých školách a výtvarných akademiích například v Monpellier, Rouenu, Tours...
Od 70.let spolupracuje s řadou umělců na vzniku tanečních projektů, mezi mnohými můžeme jmenovat Violu Farber, Susan Buirge, Mathilde Monnier, François Verreta nebo Marca Vincenta. Jako interpretka se objevila na scéně v dílech Germena Civery, Antonia Baerh nebo Michèle Murray. V roce 2007 ji vyšel první román Trop de corps / Přespříliš těla a v současné době pracuje na druhém: Le Murmure du sang/ Šepot krve. V sezóně 2010/2011 je asistentkou Bernarda Monteta při vzniku jeho nové inscenace Des Hommes / Lidé.

Wladyslav ZNORKO 
Wladyslav Znorko založil ve Francii divadelní skupinu Cosmos Kolej, která měla příležitost už několikrát vystoupit v Praze. Ve Francii je znám svými divadelními kreacemi, příbuznými světu Tadeusze Kantora.