TANEC V GALERII

Tělo v pohybu jako nástroj nové perspektivy.

Cyklus Tanec v galerii charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, kdy má návštěvník příležitost nahlédnout na výtvarná díla nově a prostřednictvím nezvyklých výrazových prostředků. Projekt je realizován ve spolupráci s Národní galerií v Praze a Galerií hlavního města Prahy od roku 2012, kdy pravidelně několikrát do roka přivádí do aktuálních expozic performery a prostřednictvím pohybu otevírá novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního či výtvarného díla.

Cyklus sleduje mimojiné přesvědčení, že tanec je umění přístupné každému, ať už se s ním setká v divadle nebo v nečekaných souvislostech ve veřejném prostoru. Na druhou stranu se tanec v tomto pojetí stává nástrojem nového způsobu vnímání expozic. 

Transdisciplinární projekt rozvíjí na několika rovinách spolupráci mezi tvůrci současného tance a galeriemi. Má za cíl nejen jejich vzájemné obohacení, ale především inovativní práci s divákem, zpřístupnění nejen výsledku (performance), ale i tvůrčího procesu. 

Během uplynulých let byly tak v rámci cyklu uvedeny performance

Neklidná figura: Taneční instalace choreografky Nadine Beaulieu pod názvem Neklidná figura rozpohybovala stejnojmennou výstavu českého sochařství v Galerii hlavního města Prahy. Divákovi tak nabídla možnost vnímat expresi v umění přelomu 19. a 20. století prostřednictvím lidského těla v pohybu.

Mořská archeologie: Přemostění kontinentů, Mořská archeologie, dílo El Hadji Syho se stává počátkem pro taneční instalaci americké choreografky Marthy Moore a evropskou skupinu performerů přijíždějících z Portugalska, Francie, Slovenska a České Republiky. Následujíce partituru, cestujíce skrze instalaci, tanečníci obývají překrývající se pohyblivé krajiny. Současně otvírají prostor pro měnící se perspektivy a vnímání návštěvníka výstavy.

Nebe: Jordi Galí propojuje tanec s artistikou a využíváním prostoru, „pod jeho rukama se na první pohled všední předměty, jako jsou trámy, kameny, žebříky či pneumatiky doslova roztančí a vytvářejí důmyslnou architekturu.

Secret Journey: Pohybově-vizuální instalace Secret Journey etablované choreografky Yoshiko Chuma byla navázaná na světoznámou výstavu Aj Wej-wej. Zákon cesty. Performance byla unikátním spojením dvou uznávaných kontroverzních umělců. Umělců, kteří do své tvorby promítají osobní zážitky, zkušenosti a pocity způsobem, který ohromuje a láká publikum po celém světě.

Pavillon Fuller: Projekt Pavillon Fuller dostává tanec do interakce s prostorem a architekturou, která ho obklopuje. Jejich vztah je zkoumám skrze jednoduchou instalaci sestávající z dřeva a lehkého lanového systému. Participativní a kolektivní instalace prostřednictvím uchopení vztahu mezi tělem a materiálem upevňuje a podporuje dynamiku ve skupině. Pavillon v zahradách zůstává a stává se součástí expozice, zve k setkání, k dialogu a stává se součástí veřejného prostoru. Pavillon Fuller odkazuje na dílo Richarda Buckminstera Fullera, architekta a otce zakladatele tensegrité (princip aplikovaný v konstrukční logice pavilónu).

Tenhle list ať se mi schová: Petřínská socha Karla Hynka Máchy se staal aktérem site-specific taneční performance, ovšem ne jako předmět naivně romantizujících klišé, ale jako symbol vzpoury vůči konvenčnímu vidění romantického básníka.