Unikátní způsob práce šesti amerických a pěti českých tanečních tvůrců pod vedením choreografky Sue Schroeder (USA) je zrcadlením jak tvůrčích přístupů, tak samotných děl zahrnutých v expozici, vyznačuje se jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje dosud nezvyklou, ale plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.
Zažijte simultánní performanci živě vysílanou z Česka (16.00) a USA (10.00).
Projekt, který připravujeme společně s Centrem pro tanec Core Dance v Houstonu (USA) a Národní galerií Praha, byl původně naplánován jako desetidenní workshop pro české a americké umělce pod vedením americké choreografky Sue Schroeder a následně performancí v Národní galerii Praha. V návaznosti na aktuální situaci, jsme společně s choreografkou připravili nový koncept projektu, který zachová umělecký záměr, tvůrčí proces i závěrečnou perfromanci pro diváky, tentokrát ale formou streamingu.
Pro tento nový koncept s názvem “Galerie bez hranic vytvoří Sue Schroder strukturu virtuálního procesu, do kterého budou zapojeny obě skupiny umělců z České Republiky i USA formou skupinových i individuálních koučovacích sezení. Podkladem pro tuto strukturu zůstávají umělecká díla ze stálé expozice Národní galerie Praha s názvem “1796-1918: Umění dlouhého století”.
Celkem pět virtuálních sezení se uskuteční v období duben-květen 2020, na závěr bude vysíláno živé představení z ČR i USA (“live stream”). Kromě toho přiblíží celý tvůrčí proces a zkušenosti s touto formou performance souhrnný video dokument, který bude následně k distribuci odborné i široké veřejnosti.
Do projektu bude zapojeno celkem 5-6 českých choreografů, kteří získají nejen možnost spolupracovat s renomovanou zahraniční lektorkou, ale díky virtuálním přenosům také se skupinou amerických umělců pracujících ve stejnou dobu se stejným uměleckým materiálem. V rámci skupinové reflexe bude používána metoda kritického dotazování podle Liz Lerman, která nabízí užitečnou zpětnou vazbu zanechávající v umělci touhu pokračovat ve své práci. Kromě českých a amerických umělců se na projektu bude nově podílet i vizuální umělec a video artista Ian Biscoe (UK), který se zajímá o nové technologie a propojování reality s virtuální realitou v oblasti živého umění.
Cyklus Tanec v galerii charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, kdy má návštěvník příležitost nahlédnout na výtvarná díla nově a prostřednictvím nezvyklých výrazových prostředků. Projekt je realizován ve spolupráci s Národní galerií v Praze a Galerií hlavního města Prahy od roku 2012, kdy pravidelně několikrát do roka přivádí do aktuálních expozic performery a prostřednictvím pohybu otevírá novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního či výtvarného díla.
Cyklus sleduje mimojiné přesvědčení, že tanec je umění přístupné každému, ať už se s ním setká v divadle nebo v nečekaných souvislostech ve veřejném prostoru. Na druhou stranu se tanec v tomto pojetí stává nástrojem nového způsobu vnímání expozic.
Transdisciplinární projekt rozvíjí na několika rovinách spolupráci mezi tvůrci současného tance a galeriemi. Má za cíl nejen jejich vzájemné obohacení, ale především inovativní práci s divákem, zpřístupnění nejen výsledku (performance), ale i tvůrčího procesu.
Během uplynulých let byly tak v rámci cyklu uvedeny performance
Neklidná figura: Taneční instalace choreografky Nadine Beaulieu pod názvem Neklidná figura rozpohybovala stejnojmennou výstavu českého sochařství v Galerii hlavního města Prahy. Divákovi tak nabídla možnost vnímat expresi v umění přelomu 19. a 20. století prostřednictvím lidského těla v pohybu.
Mořská archeologie: Přemostění kontinentů, Mořská archeologie, dílo El Hadji Syho se stává počátkem pro taneční instalaci americké choreografky Marthy Moore a evropskou skupinu performerů přijíždějících z Portugalska, Francie, Slovenska a České Republiky. Následujíce partituru, cestujíce skrze instalaci, tanečníci obývají překrývající se pohyblivé krajiny. Současně otvírají prostor pro měnící se perspektivy a vnímání návštěvníka výstavy.
Nebe: Jordi Galí propojuje tanec s artistikou a využíváním prostoru, „pod jeho rukama se na první pohled všední předměty, jako jsou trámy, kameny, žebříky či pneumatiky doslova roztančí a vytvářejí důmyslnou architekturu.
Secret Journey: Pohybově-vizuální instalace Secret Journey etablované choreografky Yoshiko Chuma byla navázaná na světoznámou výstavu Aj Wej-wej. Zákon cesty. Performance byla unikátním spojením dvou uznávaných kontroverzních umělců. Umělců, kteří do své tvorby promítají osobní zážitky, zkušenosti a pocity způsobem, který ohromuje a láká publikum po celém světě.
Pavillon Fuller: Projekt Pavillon Fuller dostává tanec do interakce s prostorem a architekturou, která ho obklopuje. Jejich vztah je zkoumám skrze jednoduchou instalaci sestávající z dřeva a lehkého lanového systému. Participativní a kolektivní instalace prostřednictvím uchopení vztahu mezi tělem a materiálem upevňuje a podporuje dynamiku ve skupině. Pavillon v zahradách zůstává a stává se součástí expozice, zve k setkání, k dialogu a stává se součástí veřejného prostoru. Pavillon Fuller odkazuje na dílo Richarda Buckminstera Fullera, architekta a otce zakladatele tensegrité (princip aplikovaný v konstrukční logice pavilónu).
Tenhle list ať se mi schová: Petřínská socha Karla Hynka Máchy se staal aktérem site-specific taneční performance, ovšem ne jako předmět naivně romantizujících klišé, ale jako symbol vzpoury vůči konvenčnímu vidění romantického básníka.
