Pro profesionály: Umělecký
a kariérní rozvoj

🇬🇧 | Can a museum be lit by daylight alone – and still capture “a rare ray of light"? What happens when light strikes a living body – why does a deer freeze in the headlights while a dancer comes alive? Why does a lighting designer who freezes like a deer in the headlights devote her life to light? With lighting designer Pavla Beranová, we discuss her book Light and Exhibition Space, and the both visible and unvisible impact of gallery or theatrical lighting. Pavla Beranová will also be presenting her book at the Talk Next discussion forum at the SE.S.TA's KoresponDance Festival in Žďár nad Sázavou (17–19 July 2026).

🇨🇿 | Se Sue Schroeder, americkou choreografkou s českými a německými kořeny, která v posledních letech spolupracuje s Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA, jsme se setkaly během jejího několikadenního pobytu na jaře na zámku Žďár. Zahájila tam umělecko-participativní projekt na téma vody a paměti, adaptaci svého projektu Braiding Time, Memory and Water. Po úvodním dni, během kterého se setkala s místními obyvateli, kteří se o projekt zajímají, a zapojila je do různých tvůrčích aktivit, jsme se sešly, abych se dozvěděla více o její metodologii, uměleckých i ne-uměleckých cílech, zdrojích inspirace a jejích kořenech – jak rodinných, tak profesních. Aby bylo jasné, o čem jsme spolu mluvily, shrnu, co se ten první den vlastně dělo.

🇨🇿 | „Architekt míst“ – Gilles Marty, zakladatel grenobelského studia INCA – se ve své architektonické praxi vzdal „lití betonu“, aby mohl naplno rozeznít místa, kde staví. Hájí totiž myšlenku, že „nejkrásnější jsou ty metry čtvereční, které nepostavíme“. Tak zní v překladu provokativní název jeho knihy, kterou dokončil na spisovatelské rezidenci SE.S.TA ve Žďáře nad Sázavou. V areálu barokního zámku navrhl Muzeum nové generace a teď dokončuje přestavbu bývalého konventu na Kulturně-kreativní centrum Vysočina – Hub 800.

🇨🇿 | Jak reinkarnovat dílo, které vzniklo pro tělo jiné umělkyně? Ve vídeňské galerii Albertina Modern letos na jaře skončila rozsáhlá retrospektiva Mariny Abramović. Mezi performerstvem, které zde re-performovalo její slavné práce, byla i česká tanečnice a choreografka Denisa Musilová. Jen chvíli před naším setkáním balancovala vysoko na stěně galerie na úzkém cyklistickém sedátku – bez opory nohou, s rozpaženýma rukama, téměř nehybně. Nahé tělo vystavené pohledu diváků i zjevnému nepohodlí. Co se přitom děje s performerkou a publikem? Co sama prožívá? A jaká byla příprava podle Abramović Method?

„Fyzická zranitelnost se v cirkuse málokdy ukazuje,“ říká Bětka Tichá. O to víc jsou možná akrobatky a akrobaté zranitelní psychicky. A to chce ukázat všechno. Novocirkusová performerka ve svém novém sólu odhaluje křehkost těla i člověka vůbec. Aby shodila superhrdinský obraz akrobatky na laně, vrhá se paradoxně do extrémů – musí zároveň prozkoumat hranice své výkonnosti i vlastní intimity. Ve Frekvenci Bětka odevzdává kontrolu nad tím, co se ukáže z intimity technologiím a biometrickým senzorům. Může vůbec takový performativně-technologický biohack zprostředkovat subjektivní prožitek?