V dialogu s umělci*umělkyněmi z pohybového umění a souvisejících oborů reflektujeme materiál v naší dynamicky se rozvíjející profesi. Snažíme se porozumět tématům a fenoménům, které ovlivňují uvažování umělců a jejich uměleckou tvorbu. Díky partnerstvím napříč zeměmi vzniká prostor pro výměnu pohledů a obohacování kolektivních znalostí našeho oboru.
Jak tanec a pohyb otevírají dveře k hlubšímu učení? Může být tanec nástrojem pro výuku matematiky nebo dějepisu? Vzdělávací tříměsíční cyklus, do kterého se letos zapojila dvanáctka pedagogů a choreografů z projektu Škola tančí, dokazuje, že pohyb do lavic patří. Své zkušenosti v rozhovoru sdílejí choreografka Jana Bitterová a pedagožka Sofie Johnson, které do debaty vnesly spojení světa tance a školní praxe.
„Fyzická zranitelnost se v cirkuse málokdy ukazuje,“ říká Bětka Tichá. O to víc jsou možná akrobatky a akrobaté zranitelní psychicky. A to chce ukázat všechno. Novocirkusová performerka ve svém novém sólu odhaluje křehkost těla i člověka vůbec. Aby shodila superhrdinský obraz akrobatky na laně, vrhá se paradoxně do extrémů – musí zároveň prozkoumat hranice své výkonnosti i vlastní intimity. Ve Frekvenci Bětka odevzdává kontrolu nad tím, co se ukáže z intimity technologiím a biometrickým senzorům. Může vůbec takový performativně-technologický biohack zprostředkovat subjektivní prožitek?
Výrazný slovenský básník Michal Papcun strávil týden na interdisciplinární rezidenci ve Žďáru nad Sázavou díky partnerství SE.S.TA a časopisu VLNA. Pracoval zde na nové sbírce Black Metal. Jak se může temná subkulturní estetika vztahovat k přírodě kolem zámku? V rozhovoru Papcun popisuje, co ve Žďáru zkoumal, jak pracoval s místem a jeho geniem loci a co jako literát nachází v performativním umění. Přečtěte si fragment z jeho rukopisu, který na rezidenci vznikal – a idylickou podzimní krajinu pod Zelenou horou už nezažijete stejně.
Taneční zóna | Alice Chauchat představujeme jako umělkyni, která byla pozvána Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA k účasti na projektu Tanec v galerii. Tento transdisciplinární projekt chce v následujících letech reflektovat estetické, tematické, institucionální a procesní vztahy mezi pohybovým a vizuálním uměním a rozvíjet spolupráci mezi jejich tvůrci choreografy, choreografkami a kurátory, kurátorkami. Konkrétním objektem, s nímž měla dle výzvy SE.S.TA Alice Chauchat vstoupit do dialogu, je ambiciózní výstava NG „1939 – 2021: Konec černobílé doby“. Její choreografická odpověď získala podobu v díle Museography Choreography v roce 2024 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha.
Performativní partitura (scores) funguje jako nástroj pro kompoziční tvorbu, improvizaci a pedagogickou praxi. V nové rubrice Reference a nástroje předkládáme strukturované poznámky ze semináře s choreografkou Marthou Moore, které mohou posloužit tanečním pedagogům*žkám a choreografkám*ům pro referenci a výchozí orientaci v tématu.
