SE.S.TA Blog

Taneční zóna | Alice Chauchat představujeme jako umělkyni, která byla pozvána Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA k účasti na projektu Tanec v galerii. Tento transdisciplinární projekt chce v následujících letech reflektovat estetické, tematické, institucionální a procesní vztahy mezi pohybovým a vizuálním uměním a rozvíjet spolupráci mezi jejich tvůrci choreografy, choreografkami a kurátory, kurátorkami. Konkrétním objektem, s nímž měla dle výzvy SE.S.TA Alice Chauchat vstoupit do dialogu, je ambiciózní výstava NG „1939 – 2021: Konec černobílé doby“. Její choreografická odpověď získala podobu v díle Museography Choreography v roce 2024 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha.

V čem funguje umělecká praxe jako evoluční adaptace? Podobně jako houba a řasa v lišejníku „vědí", co má každá dělat, aby se vzájemně zabezpečily – tak i umělec či umělkyně volí tvůrčí prostředky, aby prosadili svou vizi. Choreografka, performerka a kulturní manažerka, zakladatelka festivalu Nu Dance Petra Fornayová (SK) v našem z rozhovoru hájí tuto: Ekologické umění by mělo hlavně prosazovat ekologickou vizi, a nejen používat ekologické prostředky. V rozhovoru z festivalu KoresponDance 2025 ve Žďáru nad Sázavou se vracíme také k jejím právnickým začátkům: Umění podobně jako právo prověřuje kánony systémů; jaký význam má jejich narušení pro společnost?

What separates life from death – a gesture. French choreographer Camille Mutel follows gestures in daily life, in ritual, in the countryside – tracing each movement until it becomes more than itself… We bring an interview with her from the international KoresponDance Festival 2025 in Žďár nad Sázavou where Mutel talks about her work drawing from tea ceremonies and French country tradition, and ends up with her twisting approach to collaboration with non-artists.

A fabric dances in the air. Your body mimics. Your chest expands, your gaze lifts, your breath deepens, your spine straightens, you feel pulled toward something greater than yourself. It’s beautiful, yet a technology of persuasion that bypasses critical thought and plant political affects directly into our bodies. In their performance AeReA (2019), which recently unsettled audiences at the KoresponDance festival, Ginevra Panzetti and Enrico Ticconi (IT/DE) strips flags of their national insignia to reveal their “plastic essence”. However, this raises questions: if the performance reveals the mechanisms of political spectacle, does it simultaneously reproduce them?

Autorky: Lucie Kocourková a Katarína Brestovanská | Jak osobní historie, chronická bolest a politické napětí ovlivňují tvorbu? Jaké to je tvořit umění uprostřed probíhajícího konfliktu? Lucie Kocourková a Katarína Brestovanská vyzpovídaly izraelské tanečníky Nitzan Moshe a Yotama Peleda během jejich rezidence ART KLASTRY ve Žďáru nad Sázavou. Přečtěte si o jejich tvůrčím procesu, plném improvizace, vzájemného sdílení a hledání podstaty tvorby.