Mezinárodně uznávaný francouzský choreograf Alban Richard říká:
„Když tvořím v muzeích nebo podobných specifických místech, kladu si ještě tyto otázky:
Kde v našich duších sídlí duše staré?
Jak jsou naše emoce propojeny s univerzálním základem?
Proč naši současnost straší jakási podivná nálada?
A proč se ony spektrální postavy v naší představivosti zdají tak živé?“
Performance-aktivace A Fancy bude cestou mezi Schwarzenberským a Šternberským palácem, mezi sbírkami Starých mistrů I a II i architekturou obou paláců. Začne jako docela běžná prohlídka jedné z velkých síní Schwarzenberského paláce, pak se promění v protestní průvod „za více umění v našich životech!“ a zvolna skončí v opuštěných prostorách Šternberského paláce s přízračnými těly na zašlých freskách.
Baroko se tu chápe podle francouzského filozofa Gillese Deleuze jako „záhyb“, sklad: „Baroko neznamená podstatu, nýbrž operativní funkci, rys. Stále jen zakládá nové záhyby. Baroko nic nevynalézá: má už všechny záhyby; záhyb východní, řecký, římský, gotický, klasický… ty baroko zase jen ohýbá, zakřivuje a vrství do nekonečna v další záhyby, záhyb za záhybem, záhyb podle záhybu. Rysem baroka je záhyb v nekonečnu, nekonečně zahýbaný.“
V instrumentální hudbě „fancy“ čili fantazie je zkrášlující motiv, který hudebníci improvizovaně skládají přímo během hraní.
Během performance bude publikum provázet skladba Timon of Athens: A Curtain Tune on a Ground (Z. 632), kterou složil Henry Purcell.