se narodila v mexické Guadalajaře, dokončila studium klasického baletu a současného tance a spolupracovala s různými tanečními společnostmi v Guadalajaře i v Mexico City. Od roku 1999 v Německu účinkovala v produkcích zahrnujících tanec, divadlo a hudební divadlo. Od roku 2011 je uměleckou ředitelkou a choreografkou komunitního tanečního programu Tanz die Toleranz ve Vídni. Je mezinárodně zapojena do vývoje, plánování a realizace participativních tanečních projektů a pracuje jako senior poradce v této oblasti.
Po studiu klasického a moderního tance byl v roce 1983 angažován do baletu Opery v Lyonu. Od roku 1988 tančil s Andy Degroatem a začal s vlastní choreografickou tvorbou. Potkal Wilfride Piolletovou a Jeana Guizerixe, s nimiž tančil v “La Conjuration”. Poté objevil barokní tanec a pět let spolupracoval s vynikající skupinou „Ris et Danceries“. Od roku 1993 vystupuje se skupinou Christine Bastin, zvláště v "Gueule de Loup", "La Polka du Roi" (Královská polka) zařazeném do představení "Be". V roce 1997 začal spolupracovat s Jacquesem Fargearelem – “Entre Terre et Ciel” (Mezi zemí a nebem) a "Le Soleil des innocents" (Slunce nevinných). V roce 2001 vytvořil sólovou choreografii "La Sentinelle" (Hlídka), v Praze v roce 2004 uvedl duo „Rozpolcení motýla“. Jako pedagog působil pro SE.S.TA až do roku 2003 a vedl projekt „Mezi dvěma“ . Následně vytvořil ´na objednávku´ představení pro české tanečníky „Cestou s ní“. V roce 2003 založil v Burgundsku ve Francii svoji vlastní skupinu Les Alentours rêveurs.
Rodrigo Andreoli se zajímá o zkoumání těla jako elementu citlivé aktivace viditelných a neviditelných vrstev věcí veřejných. Pracuje na multidisciplinárních uměleckých projektech jako jsou například spolupráce s brazilskou divadelní skupinou Teatro Oficina vedenou José Celso Martinez Corrêa. Rodrigo také spolupracuje s brazilskou choreografkou Cristian Duarte na představení The Hot One Hundred CHoreographers a je součastí experiment APT? – a piece…together? Rodrigo vytvořil sólo performance Cutout, duet A/R, v spolupráci s brazilskou umělkyní Raissou Ralola, performance Attemp at Exhausting [A Point of View] a řadu dalších.
Tamara Antonijevic je dramatička, umělkyně a spisovatelka. Narodila se v Srbsku, absolvovala studia filmové vědy v Bělehradě a poté magisterská studia v německém Giessen. Spolupracovala na projektech s Edit Kaldor, Tanjou Sljivar, Goshou Vdovik či Romualdem Krezel. Její texty jsou publikovány v edicích jako Movement Research, nebo jsou inscenovány v institucích jako Kunstlerhaus Mousonturm ve Frankfurtu v Německu.
Born and raised in Detroit MI, Walter Apps started his dance training at the age of four. He received his BFA from Point Park University in 2016. Immediately after graduating, he worked with Texture Contemporary Ballet. Next, Walter moved to New York to work with Yin Yue, Rubén Graciani, and Patrick O’Brien. He has had the privilege to perform works by Aszure Barton, Septime Weber, Lar Lubovitch, MADBOOTS, and Ohad Naharin, to name some. Walter has choreographed, directed, photographed, and filmed works of his own alongside his dancing career. Most recently, “Water We”, a work-in-progress take on water consumption, premiered in Atlanta at the Excuse The Art festival in 2020. Walter is currently a Dance Artist with Core Dance. / Photo: Joseph Titus
Absolvovala C.N.D.C. v Angers ve Francii, v New Yorku spolupracovala s Cunningham Studio a José Limon Foundation. Pracovala s řadou současných tanečních skupin, zvláště pak již od roku 1989 se skupinou Mark Morris Dance Group a od roku 1992 se skupinou Christine Bastin. Vyučuje v této skupině, jejíž práce spojuje pohyb s divadelními prvky. Jejich hlavním materiálem jsou emoce, improvizace, tvorba rozvíjející silnou vlastní energii a obrazotvornost. Katharina Bader vyučuje také v jiných francouzských a belgických skupinách, třikrát vedla semináře choreografického zápisu v rámci programu SE.S.TA. Také působí jako asistentka choreografie, v Praze např. pro operu Smrt v Benátkách (rež. Yoshi Oida), která byla uvedena ve Státní opeře Praha v roce 2009.
Choreograf, tanečník, divadelní tvůrce. Věnuje se vlastní autorské a interpretační tvorbě zahrnující produkci, herectví, tanec a režii. Absolvent Konzervatoře Duncan centre v Praze a čtyřletého studia na divadelní akademii v Amsterdamu – Mime department of Hogeschool voor de Kunsten. V roce 2017 absolvoval pětiletý drama/arte-terapeutický výcvik se zaměřením na metodu DvT – Developmental transformation (Vývojové proměny). Je spoluzakladatelem Crewcollective z.s. Věnuje se práci s dětmi se zaměřením na pohybovou a dramatickou výchovu, a to i v kontextu dramaterapie. Dlouhodobě spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacím projektu Škola tančí.
Tanečnice a choreografka. V roce 1986 založila při národním choreografickém centru skupinu LA FOLIA. Ve své scénické práci propojuje taneční a divadelní prvky. Jádrem jsou pro ni emoce a improvizace. Její choreografie překvapují silou obrazů a energií, která z nich vyzařuje. Na podnět její skupiny iniciovala SE.S.TA produkci prvního představení v rámci projektu „Mezi dvěma“. Výrazně také ovlivnila profesní kariéru řady umělců – např. Serge Amberta, Kathariny Bader či Agnes Dufour.
Nadine Beaulieu je tanečnicí současných technik s profesionální zkušeností z řady tanečních skupin mimo Francii a především z newyorkské skupiny Erika Hawkinse. Svou bohatou zkušenost od Hawkinse dokázala uplatnit jako pedagožka. Pravidelně učí profesionální tanečníky v Národním tanečním centru (CND) v Paříži a Lyonu, u skupin Christiane Blaise, Angelin Preljocaj, na Univerzitách Paris VIII a Lyon 2, nebo ve střediskách Cefedem v Caen a v Rouenu, Canaldanse. V roce 1996 zakládá svou skupinu Nadine Beaulieu, pro kterou vytvořila již přes patnáct představení. Její skupina působí v Normandii a je podporována městem Rouen, místním departmentem i regionem. Přínosem Nadine Beaulieu je její schopnost učit tanečníky té nejvyšší technické a umělecké úrovně. Její motivací je propojit pedagogický přístup s procesem tvorby. Na pozvání SE.S.TA přijela do Prahy již několikrát vést tvůrčí ateliéry a kurzy techniky Hawkins.
Kromě kariéry tanečnice v Londýnském Baletním Festivalu a Royal Baletu ve Wallonii, účinkovala také v dalších skupinách klasického a současného tance. V současné době působí jako pedagožka pedagogů v Národním tanečním centru v Paříži (Centre National de la Danse) a ve spolupráci s Jeanem Christophem Paré a Wilfride Piolletovou rozvíjí metodu analýzy tanečního pohybu aplikovanou přímo na techniku tance. Je také diplomovanou historičkou umění a pedagožkou Labanova zápisu. Založila skupinu De Sidéra. Věnuje se výuce a formování učitelů hudby pro tanečníky a taneční přípravku. Je držitelkou diplomu CA, nejvyššího pedagogického diplomu ve Francii. Založila také první pedagogické sdružení specializující se na výuku malých dětí a vyučuje rovněž na tanečních konzervatořích. Již několik let poskytuje prostřednictvím SE.S.TA své znalosti českým pedagogům v rámci pedagogických seminářů, které vede společně s Ankou Sedláčkovou.
Tanečnice, choreografka a pedagožka. Věnuje se současnému tanečnímu umění a improvizaci, a to jak z tvůrčího, tak i pedagogického a teoretického hlediska. Dlouhodobě pracovala v Anglii, kde vyučovala v tanečním programu Falmouth University (anatomie v pohybu, choreografie, kontaktní improvizace), ve francouzském Quimper (asistentka v choreografickém centru T.E.E.M.) či v belgickém Oostende (v edukačním oddělení pro muzeum současného umění Mu.ZEE). Ve své umělecké práci tvoří sóla i multimediální představení ve spolupráci s umělci z různých oborů, zabývá se site specific a zapojením místních komunit do uměleckého procesu. Dlouhodobě spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacím projektu Škola tančí.
Jana Bohutínská je koučka a novinářka (zaměřená na témata změny, kariéry, osobního rozvoje, podnikání, umění a kultury), věnuje se také výzkumu. Organizuje workshopy a spolupracuje s Nadačním fondem pro taneční kariéru. Vystudovala divadelní vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala také mnoho workshopů věnovaných marketingu, divadelní kritice, kreativnímu psaní a copywritingu, stejně tak jako tréninky koučování.
Dominique Boivin a jeho skupina Beau Geste patří mezi stálice francouzského tanečního světa od roku 1981. Dominique Boivin získával zkušenosti ve Francii po boku Caroly Carlson, v roce 1978 obdržel v Bagnolet cenu humoru, poté obdržel stipendium na dvouletý studijní program v USA a po návratu začal spolupracovat s Alwinen Nikolaisem. Byl angažován i takovými choreografy jako např. Decoufle nebo Larrieu. Od roku 1981 se začal společně se svou skupinou Beau Geste zajímat o nové přístupy k tanci, objevovat nové možnosti, jako např. využití bazénu v choreografii Aqua ca rime nebo těžké techniky v představení Transports Exceptionnels / Něžný bagr, spolupracuje však i s velkými spisovateli (Marie Niier a další) či choreografy (např. Pascale Houbin). SE.S.TA pozvala v rámci Pražského Quadrienále 2007 představení „Něžný bagr“, aby pražskému publiku představila na Náměstí Republiky Boivinův rukopis plný humorného napětí. Charakteristikami jeho práce jsou: výrazný vztah k teatralitě, přesná a bohatá práce s gestikou a jemný způsob, jakým se dotýká vážných témat. V roce 2010 SE.S.TA produkovala jeho představení „off l i n e“.
Absolvent KALD DAMU (obor herectví). Lektor kreativních dílen v ČR, Mexiku, Německu a Bulharsku. Člen divadelní skupiny Loutky bez hranic, se kterou hraje loutkové divadlo pro děti od jednoho do sta let. Se svými spolužáky z DAMU založil skupinu Lachende Bestien, jejíž domovskou scénou je divadlo Venuše ve Švehlovce. Spolupracuje s divadlem Alfred ve dvoře jako lektor dětského divadelního ateliéru "Alfred Junior". Hraje na bicí v hudební skupině VOBEZDUD.
Maria Antonieta (Toni) Bravo pochází z Mexika, aktuálně žije v Texasu v Americe, pracuje ovšem prakticky po celém světě. Studovala chemii, Divadelní historii a kritiku s vedlejší specializací Taneční pedagogika. Důležité pro ni bylo studium a vystoupení v Londýně na Royal Academy of Dance a Imperial Society of Dance dále pak devět měsíců v Essenu v Německu strávených tréninkem pro Gymnázium Essen Werden a v Pina Bausch's Company ve Wuppertálu. Ve své choreografické práci Bravo kombinuje nejrůznější taneční styly a rytmy z celého světa (současný moderní tanec, muzikál, současný balet, jazz…). Tři roky za sebou získala cenu choreografa Austin Chronicle "Best of Austin". Bravo navrhuje učební osnovy, cvičí instruktory a vyučuje taneční a pohybové kurzy, které integrují akademické předměty do kinetického systému učení nazvaného "Leaps and No Bounds". Cílem tohoto programu je učit se skrze pohyb v oblastech matematiky, vědy a jazyka.
Je předním francouzským choreografem v oblasti současného tance a společně s Benjaminem Lamarchem je od roku 1992 ředitelem CCN v Nantes. Za díla, která vznikla ve spolupráci s tanečníkem Benjaminem Lamarchem, získal již osm ocenění (mj. lesMédicis hors les murs). V Praze vystoupil v roce 1992 s inscenací „Le Palais des Vents“. Realizovali projekty se zahraničními umělci s důrazem na moment společné tvorby – mezilidských a interkulturních setkání. Spolupracovali například s finskými, africkými a chilskými umělci. S českými tanečníky připravili v koprodukci se SE.S.TA choreografii „Le Témoin / Svědek“, která byla uvedena na festivalu „Čtyři a čtyři dny v pohybu“ v roce 2003. Dává přednost dlouhodobým spolupracím, proto často nabízí českým tanečníkům, kteří tančili v jeho choreografiích, angažmá v jeho souboru.
Mezinárodně působící nezávislý umělec, tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka, absolventka VŠMU (SK), seanse - Teaching Artists (N), programů Prototypes III Nadace Royaumont a Incubateur de Chorégraphes (FR). Zaměřuje se na současné pohybové a divadelní techniky, improvizaci, kompozici, somatické přístupy, pohybový výzkum a transdisciplinární spolupráce v oblasti tanečního umění a performance. Vzdělává se také v komunikaci a využití coaching přístupů v umělecké a pedagogické práci. Jako interpretka, spolutvůrkyně či asistentka spolupracovala s mnoha domácími i zahraničními umělci v Evropě, USA a Asii. Věnuje sa také vlastní autorské tvorbě (chiens anufragés, Define Yourself or Get Defined!, HAZARD ZONE). Je jedním z iniciátorů a organizátorů festivalu ImproEventsPrague (2010 - 2015), v rámci programu Francouzského Institutu byla rezidenční umělec na Cité Internationale des Arts Paříži v roce 2017/2018. Zdenka je také jednou ze zakladatelek spolku OSTRUŽINA z.s. a spoluautorkou projektů DIFFERENT?, Tančit o Žižkov a souHra. Práci OSTRUŽINA z.s. prezentovala na konferencích ITAC2 Brisbane 2014 a ITAC4 v New York City v roce 2018. Spolupracuje také s Ateliérem fyzického divdla KSFT-DIFA JAMU v Brně. / Photo: Lea Girardin
odstartovala svou taneční kariéru v roce 1979 s Chicago Moving Company, na začátku osmdesátých let se usadila v New Yorku, tančila pro mnoho choreografů, v roce 1984 se stala členkou Lar Lubovitch Dance Company, v roce 1989 pak členkou společnosti Susan Marshall & Company. Kathy Casey tančí v Evropě, Asii a Severní Americe a pořádá řadu workshopů po celé Kanadě a Spojených státech. V roce 1991 byla jmenována uměleckou ředitelkou společnosti Montréal Danse. Velkou část jejích aktuálních aktivit tvoří spolupráce s choreografy na dramaturgii děl připravovaných pro Montréal Danse, kromě toho pracuje také jako umělecká poradkyně pro nezávislé choreografy.
Tanečnice butoh a asistentka Karlotty Ikeda v mezinárodně uznávané skupině ARIADONE v letech 1988 až 1993. V roce 1993 založila vlastní skupinu INCARNAT, pro kterou vytvořila více než devět choreografií, za něž získala dvě ocenění: Mandapa a Arts chrysalides. Pořádá pravidelné kurzy v Paříži i stáže v zahraničí. Účastní se společných improvizací s mezinárodně uznávanými tanečníky. Do programů SE.S.TA, se zapojila již čtyřikrát.
Viktor Čech (*1980), působí v oblasti kritiky, kurátorství a teorie současného umění. Vedle publikování v řadě periodik (Flash Art, Art & Antiques, Artalk.cz aj.), se věnuje kurátorským projektům reflektujícím aktuální otázky současného umění. Jako kurátor se podílel na provozu několika galerií. Jeho teoretický a uměleckohistorický výzkum se zaměřuje na umění posledních dvaceti let a na mezioborovou problematiku vztahu současného tance a současného vizuálního umění.
Taneční pedagožka, choreografka a tanečnice. Absolventka taneční konzervatoře Jaroslava Ježka, poté se věnovala různým technikám moderního a současného a tance (Limón, Duncan, Body Mind Centering, kontaktní improvizace). Studovala také taneční propedeutiku, zajímá se o práci s tělem v psychoterapii a různé přístupy k choreografické kompozici. Dlouhodobě se věnuje taneční tvorbě s dětmi, ve které se zaměřuje také na intuitivní přístup k pohybu. Nově spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacím projektu Škola tančí a vede taneční lekce na zámku ve Žďár n/S.
Alice Chauchat (FR/DE) je taneční umělkyně žijící v Berlíně. Její práce je zakotvena v pojmech spolupráce a etiky pospolitosti – jde o neustálé zkoumání, které nabývá formu choreografické tvorby, výuky, kolektivní praxe a psaní. Chauchat má výjimečné nadání odhalovat realitu těl v její rozvrstvenosti, odkrývat materiální rozměr myšlení a vidět tělo jako vždy zároveň fyzické, intelektuální, sociální a emocionální – to z ní činí vlivnou umělkyni její generace. Vytváří díla, která rezonují s diváky po celém světě (přes 20 zemí), je spoluzakladatelkou několika tanečních kolektivů v Evropě (např. everybodystoolbox and PerformingArtsForum). Působila také jako hostující profesorka na HZT v Berlíně a JLU v Giessenu.
Pracuje na pomezí performance, eventu, instalace, pomocí zvuků a obrazů buduje prostory, v nichž se stírá hranice mezi smyšleným a reálným světem.Tyto prostory se stávají samonosnými instalacemi, mohou však sloužit i jako scénografie.
je taneční teoretik, specialista na komunikaci a intenzivně se zabývá rozvojem publika. V současné době vyučuje dějiny divadla a performance na Akademii Susanne Beltrami. Pracoval jako manažer komunikace v tiskové kanceláři DANCEHAUSpiù v Miláně, jednoho ze čtyř National Production Center of Dance. Lorenzo ve spolupráci s divadly a festivaly realizuje projekty pro rozvoj publika. Ve spolupráci s kritickou revue Stratagemmi-Prospettive Teatrali navrhl a podpořil program DOC – DANCE ON CRITICS – workshop zaměřený na současný tanec a divadelní psaní, určený mladým tanečníkům a studentům vysokých škol. Jeho výzkum je založen na "strategiích rozvoje publika pro taneční publikum". Od roku 2017 je kurátorem každoročního setkání DANCE MEETTINGS, série panelových diskusí a kulatých stolů zaměřených na organizaci, distribuci a propagaci tance v Itálii.
Nhung Dang je česko-vietnamská performerka a divadelnice žijící v Praze. Jako performerka má místní i mezinárodní zkušenosti, vystupuje s divadlem Temper Theatre ve Velké Británii a s oceňovaným souborem Sleepwalk Collective hostuje také často ve Španělsku. Její vlastní projekty zpochybňují otázky identity a hledají symbiózu fyzického divadla, současného tance, silných vizuálů a poetického textu. Nedávno uvedla krátký film Me oi v Hanoji a v současné době připravuje pražskou premiéru krátkého divadelního představení Motherland.
Anna Daučíková je slovenská výtvarnice a vizuální umělkyně. Při své umělecké tvorbě se dříve věnovala malbě, fotografii, akčnímu umění a performanci. Vytvořila řadu instalací. V polovině 90. let se naplno začala věnovat videu. Je jedna z nejvýznamnějších postav slovenské umělecké scény a její práce získaly uznání také v zahraničí.
Paco Decina se narodil v Neapoli. V roce 1984 se přestěhoval do Paříže a dva roky poté založil skupinu Post-Retroguardia. V červnu 1987 s ní získal Choreografickou cenu Ménagerie de Verre za představení "Tempi morti", nostalgickou a nonšalantní choreografii pro pět tanečníků, která vznikla v Miláně, za choreografii „Veli“ obdržel v roce 1997 cenu na 6. Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis. Paco Decina je podepsán pod více než dvaceti choreografiemi, které jsou na programu řady prestižních scén jak ve Francii, tak v zahraničí. Paco Decina je výjimečným umělcem, který dokáže v umění mistrovsky zviditelnit i to, co je jen těžko uchopitelné, je malířem prostoru, vibrací, i tajemného „něčeho mezi tím“. Díky pozvání SE.S.TA navazuje Decina stále hlubší spolupráci s českými umělci a uvádí v Praze choreografie své skupiny: „Intervalle“, „Rytíři bez brnění“ či „Freska, ženy hledící vlevo“. Na objednávku SE.S.TA vytvořil v Praze představeni „Salto nel vuoto“ s českými tanečníky.
Farah Deen (A) je tanečnice, lektorka, choreografka, žijící ve Vídni. V roce 2006 spoluzaložila skupinu Potpourri a posléze mezinárodně uznávaný festival Flavourama v Salzburgu. V letech 2015--2020 navštívila jako tanečnice se skupinou Hungry Sharks na turné Evropu, USA a Srí Lanku. Vystupovala v dílech Simona Mayera, Silke Grabingera a Amaniho Ramesye. Vedle toho reprezentuje Rakousko jako jedna ze čtyř osobností Red Bull Dance Opinion Leaders. Hlavními událostmi sezony 2019/2020 pro ni byla tvůrčí spolupráce na vlastním housedancovém představení 4 A.M. a vystoupení na Salzburger Festspiele v opeře Il trionfo del tempo e del disinganno.
je italská umělkyně a teoretička působící v Amsterdamu. Studovala současný tanec v Laban Centre v Londýně (2003-2006) a později získala titul MA ve výtvarném umění na Sandberg Institute v Amsterdamu (2011-2013). Valentina je mimo jiné autorkou Fake Therapy a Political Therapy, praktik, které dnes používá a rozvíjí řada lidí. Valentina je spoluorganizátorkou Performing Arts Forum, které se koná ve Francii, píše biografie na základě čtení z dlaně a věnuje se recitaci s profesorkou Denise Ferreira da Silva.
Ana Dubljevic je srbská performerka, tanečnice a choreografka. Je aktivní členkou Station-Service v Bělehradě. Získala bakalářský titul v oboru výtvarných umění na univerzitě v Bělehradě a magisterský titul v oboru choreografie a performance, studovala na Institutu aplikovaných divadelních studií v německém Giessenu. Pracovala s řadou uznávaných lektorů (Bojana Kunst, Sergej i Nikolina Pristaš, Ana Vujanović, Marten Spangberg, Marcelo Evelin, Martin Sonderkamp, Francesko Scavetta, Jonathan Borrows, Mathilde Monnier, Esther Salamon), byla stipendistkou tanečních vzdělávacích programů jako DanceWeb a Nomad Dance Academy, byla rezidentkou různých evropských uměleckých center a její práce byla podporována četnými evropskými uměleckými sítěmi, jako jsou APAP, DNA a LLB. Ana se zabývá problematikou umělecké spolupráce a zkoumá různé způsoby práce v nehierarchických strukturách.
je především tanečnicí, vystupuje mimo jiné pro Christine Bastin, Charles Cré-Ange, VMT, Maïté Fossen, Odile Azagury, Erika Zueneli, bratry Ben Aïm, Christian Bourigault, Hervé Diasnas a dalšímiJe certifikovanou praktikantkou metody Feldenkrais, rozvíjí tuto metodu ve vztahu k tanci a to na úrovni pedagogické i choreografické. V roce 2010 byla pozvána do Prahy, aby zde uvedla svou první choreografii „Impromptu“, kterou vytvořila společně se Suzon Holzer. Zároveň zde také vedla tvůrčí dílnu.
Mirka Eliášová - tanečnice, pedagožka, choreografka - je absolventka v oboru choreografie na Taneční katedře HAMU v Praze. V následujících letech se věnovala využití improvizace v současném tanci a v roce 2007 obhájila disertační práci v oboru choreografie a teorie choreografie. V současné době působí jako pedagog na Taneční katedře HAMU v Praze a část svých sil věnuje práci s dětmi na ZUŠ v Praze 8. Od roku 1997 vytvořila více než dvacet původních choreografií, na kterých spolupracovala s Jiřím Jaklem a dalšími současnými skladateli, spolupracovala na operních představeních ND v Praze a divadle v Ústí nad Labem, podílela se na vzniku čtyř tanečních filmů, získala ocenění Prix de Intellect 2000 a cenu za taneční film na studentském festivalu v Písku. Od roku 2008 spolupracuje s orchestrem Berg na site-specific představeních na živě interpretovanou hudbu soudobých skladatelů. Její práce byly uvedeny také na mezinárodních tanečních festivalech.
Etta Ermini se narodila ve Švýcarsku, ale studovala a získávala zkušenosti na mnoha místech Evropy, nyní působí převážně ve Velké Británii a ve Francii. Je držitelkou titulu BA v oboru múzických umění (INSAS Bruxelles) a magisterského titulu v oboru Eruopean dance Theater Practice (TrinityLaban, Londýn) a na Science du Language (Université de Nancy II, Francie). Studiu jazyků se věnovala na Université de Strasbourg a pracovala jako lektorka francouzského jazyka v různých školách - např. na IIEF Université de Strasbourg, Greenwich University a Imperial College London. Od Chisenhale Dance Space a Goldsmith University získala výzkumný grant na vytvoření a realizaci nového formátu výuky jazyků s názvem Moving Words. Tento unikátní projekt získal několik ocenění britských univerzit jako vynikající projekt podporující místní komunitu. Moving Words vyučuje Etta v různých institucích a školách od roku 2007 a úspěch sklízí u studentů všech věkových skupin. Etta Ermini je také uměleckou ředitelku londýnského tanečního divadla Etta Ermini Dance Theatre (EEDT).
Shawny Evans/Humlao is currently pursuing a Master of Fine Arts at Hollins University, and they hold a Bachelor of Arts from Kennesaw State University. They have studied with the Laban/Bartenieff Institute of Movement Studies, and is a member of the Dance Studies Association. Additionally, they have performed with Kit Modus, Full Radius Dance, Dance Canvas, Liquid Sky Entertainment, and Southern Arc Dance. / Photo: James L. Hicks
Maďarský tanečník a taneční kritik
Taneční kritička a umělecký poradce pracující pro Centre Pompidou - Vidéodanse a např. Národní scénu Lux ve Valence. Irene Filiberti vyučovala v letech 2005-2011 na univerzitě v Lyonu na katedře Scénických umění se specializací na tanec. Je členem vědecké rady Slovníku tance (poslední reedice z roku 2008), realizovala speciální číslo revue Bref „Chaillot - Vilar“ (2012), publikovala knihu o díle Catherine Diverres „Mémoires passantes“ (koedice L’œil d’or a Centre National de la Dance, 2010) a studii „Dansez, dansez…“ (Les Solitaires intempestifs, 2003). Paralelně ke svým publikačním a dramaturgickým aktivitám se věnuje vzdělávacím ateliérům na téma analýza představení, které vede v rámci programu divadel a festivalů.
je tanečnice, choreografka a producentka. Tančila se Studiem Komorního Tance, Czurda Tanztheater, Ultima Vez a Ernesto. Po návratu do Prahy vyučovala na Konzervatoři Duncan Centre, založila a vedla Projekt progresivních osobností evropského tanečního divadla a mezinárodní festival Konfrontace. Se Simonem Sandronim založila a vedla soubor DEJA DONNE, jehož práce byla uvedena ve 26 zemích světa. Jako ředitelka, choreografka, tutor, pedagožka, scénografka a manažerka se Lenka Flory podílela na mezinárodních projektech po celém světě. Spolupracovala s Národním divadlem v Praze a Brně či s Bavorským Státním Baletem. V letech 2013–2014 vedla Konzervatoř Duncan Centre. Od roku 2015 pracuje jako nezávislý manažer a produkční mezinárodních uměleckých projektů.
Jakub Folvarčný je básník, dramatik, režisér a herec v jedné osobě, který žije a tvoří na volné noze. Výsledkem jeho tvorby jsou divadelní představení pro dospělé i pro děti, písně a skladby, scénické básně, divadelní a básnické improvizace. Můžete jej znát z divadel Alfred ve dvoře, Ponec nebo Kavárny Potrvá, ze scény české Slam Poetry, z kapely Střídmí klusáci v kulisách višní, z festivalu Vyšehrátky a z mnoha jiných míst, kde hrál některá ze svých představení překračující žánry a věkové rozdíly.
Absolovovala Právnickú fakultu UK a interfakultné štúdium na HTF VŠMU v Bratislave. Od roku 1986 sa venuje súčasnému tancu. Bola členkou SST Zuzany Hájkovej, ŠO v Banskej Bystrici, Théatre du Mouvement.vo Francúzsku. Absolvovala študijný pobyt na EDDC Düsseldorf v Nemecku a viacero stáží v rámci Moving Academy for Performing Arts, Holandsko. Spolupracovala s mnohými choreografmi a režisérmi (A.Sedlačková, P.Groll, M.Fulkerson, C.Heggen, Ľ. Burgr, M. Hawkins, A.Green, F. Vogels, M. Langer-Philippsen a i,), vytvorila choreografie Polmesačný medveď, Malé príbehy, Kirin, Hlbinné porušenie epidermy a i., spolupodieľala sa na viacerých projektoch doma i v zahraničí. Predstavenia boli uvedené na medzinárodných aj domácich festivaloch (Bratislava v pohybe, Festival d´Otoňo Madrid, MediaWave Györ, Divadelná Nitra, Tanec Praha, …). Účinkuje v predstaveniach divadla SkRat, pôsobí ako dramaturg pre tanečné predstavenia v A4 – Nultom priestore, učí techniku kontaktnej improvizácie, venuje sa produkcii, píše pre časopis Vlna. Od roku 2001 je predsedníčkou Asociácie súčasného tanca. Vo svojej tvorbe sa v súčasnosti venuje najmä prepájaniu rôznych javiskových žánrov.
Kontratenorista Sébastien Fournier studoval sólový zpěv na konzervatoři v Lyonu a v Guildhall School of Music and Drama v Londýně, specializuje se starou hudbu. Spolupracoval například s Henrim Ledroit, Michaelem Chance, Davidem Pollard nebo Laurou Sarti, zpíval ve sborech souborů les Musiciens du Louvre (M. Minkowski), Les Arts Florissants (W. Christie) a Accentus (L. Equilbey). Je zakladatelem souboru barokní hudby «Sprezzatura », který má bohaté zkušenosti s programy popularizace staré hudby především u mládeže. V roce 2010 byl umělcem, který reprezentoval Francii na světové výstavě v Šanghaji, několikatýdenní turné stálo na počátku jeho aktuální intenzivní spolupráce s čínskými umělci.
Vystudovala dějiny umění v Aucklandu (NZ) a scénografii pak v Kanadě na Národní divadelní škole a v Centru pro umění Banff. Od roku 1994 působí jako nezávislá scénografka a vytváří návrhy dekorací a kostýmů pro divadelní a taneční skupiny, také pro kanadský National Arts Centre. Od roku 1998 spolupracuje výlučně s režisérem Danielem Brooksem, v Kanadě velice uznávaným tvůrcem, na adaptacích jak klasických textů, tak i nových kreacích. Za svou práci získala řadu ocenění a představení s jejími dekoracemi byla uvedena na řadě divadelních mezinárodních festivalů. Dvakrát získala cenu Dora Mavor Moore za nejlepší scénografii a vícekrát na ni byla nominována. Od roku 2002 částečně žije a pracuje v České republice, její scénografie se objevily v Divadle Ponec a Divadle Archa. V Kanadě vyučuje scénografii na univerzitě Concordia a na Národní divadelní škole. Se SE.S.TA spolupracovala jako scénografka pro představení „Kronika kosti“ a také jako lektorka letního setkání.
Roberto Fratini Serafide (nar. 1972 v Milaně) je dramaturg a teoretik tance. Je profesorem Historie a Teorie tance v Divadelním institutu v Barceloně (Institut del Teatre) a pravidelně učí a přednáší na dalších evropských univerzitách. Jako dramaturg spolupracuje s mnohými mezinárodními tanečními skupiny nebo divadly, např. s tělesy Caterina Sagna Dance Company, La Veronal, Roger Bernat, Taiat Dansa, Germana Civera, Alexandra Waierstall, Aerites Dance Company, Sol Picó, Philippe Saire. Vede dramaturgické stáže a workshopy v různých akademiích nebo pro magisterská studia (ESAD Galicia, HBK de Berne, La Manufacture de Lausanne, Scuola Europea dell'Attore). Je též autorem mnoha článků a esejů. Nedávno publikoval A Contracuento. La danza y las derivas del narrar (2012).
Narozen 1980. Vystudoval Institut del Teatre de Barcelone ve Španělsku, obor Současný tanec. Jako tanečník, interpret spolupracoval s Emilio Gutiérrez (1997-1999), Wim Vandekeybus (1999-2001), Anne Teresa De Keersmaeker (2001-2003), Lies Pawels (2004-2005) and Maguy Marin (2005-2010). V letech 2011 -2014 se stal členem uměleckého centra RamDam Arts Center (Sainte-Foy-lès-Lyon).
Poté, co měl příležitost pracovat mimo jiné s Mauricem Béjartem a Carolyn Carlsonovou, uvedl Jean Gaudin svou první vlastní choreografii v roce 1978 v Bagnolet a o rok později se rozhodl založit si i vlastní skupinu. Během své choreografická práce dává přednost prolínání různých uměleckých prostředků. Během celé své kariéry se při práci obklopuje video-umělci a filmaři, se kterými je podepsán pod více než 15 tanečními filmy. Úzce také spolupracuje s hudebníky, skladateli a výtvarníky. V roce 1995 se poprvé na divadle potkal s režisérem Yvesem Beaunesne. Od té doby je pravidelně zván ke spolupráci na operních inscenacích. Od jeho začátků se v jeho tvorbě objevují dvě tendence : je přitahován netradičními místy a charakterizuje jej neúnavná vůle vyprávět o člověku humorně i vážně zároveň. Jeho tvorba je uváděna ve Francii i mimo ni, jeho choreografie byly na programu i v pařížské Théâtre de la Ville a na Avignonském festivalu. Je autorem více než 30 inscenací, 14 tanečních video, kterábyla promítána na festivalu Video-dance v pařížském Centre Pompidou, v londýnském Barbican Center a v rámci festivalu Masarat v Palestině. Pro SE.S.TA působí jako mentor choreografických rezidencí a také jako odborník Ateliéru čtení tance. [ www.compagniejeangaudin.com ]
Výtvarnice, scénografka a režisérka. Od roku 2010 pracuje v Praze. Vystudovala filmovou animaci na École National Supérieure des Arts Décoratifs (ENSAD) a na VŠUP v Praze. Za svou výtvarnou a sochařskou práci získala cenu Frédéric de Carfort Paris (2011) a cenu pro sochaře ENSAD Paris (2009). V České republice spolupracovala při výrobě animovaných filmů studií Hafan Film a Anifilm. Jako scénografka se podílela na vzniku představení Different? (Barbora Látalová a Zdenka Svíteková, 2016), IMAGO (Lucie Kašiarová, 2014), site-specific eventu festivalu KoresponDance (Dominique Boivin a Jean Gaudin, 2014-2016) a Pisum Sativum (Karine Ponties, JAMU 2012). Dále pracuje v týmech ve Francii a Švýcarsku. V roce 2016 odpremiérovala svůj režijní taneční debut UN.
Dokončil svá studia tance na Hochschule der Künste Frankfurt am Main a Rotterdamse Dansaccademie. V letech 1989–1992 studoval u Ericka Hawkinse, Davida Howarda a Alvin Ailley. Následně získal angažmá u Stadttheater Münster, Stadttheater Gießen a u Amanda Miller's "Pretty Ugly Dance Company". Své první choreografie vytvářel během svého působení u Kibbutz Contemporary Dance Company v Izraeli. Jeho díla byla uvedena v USA, Švédsku, Izraeli a Jižní Americe a byla také mezinárodně oceňována. Günther Grollitsch vytvořil řadu choreografií, mezi nimi např. instalaci v Gießen,"Nachtlichter" v Brémách, "Anlage K – Eine Nacht im Finanzamt" v "Haus des Reichs" v Brémách a "Tanz unterm Schwanz" pro festival Norddeutsches Tanztreffen – Tanzplan Bremen v Hannoveru. Vytvořil také řadu choreografií pro opery – např. v roce 2008 pro operu "Jenufa" v Nationaltheater Mannheim a pro "Gegen die Wand" v Theater Bremen, v roce 2009 pro operu "Macbeth“ v Nationaltheater Mannheim. Od roku 2001 spolupracuje Günther Grollitsch na projektech s handicapovanými umělci. V rámci projektu "tanzbar_bremen" vytvořili několik choreografií, poslední z nich "hüben" dokončil v roce 2009. V rámci projektu KoresponDance Europe byl vybrán jako interpret duetu choreografa Paco Deciny "Waiting... Waiting For... The Night???". V letech 2010–2011 byl členem souboru Tanztheater Bremen. Pro SE.S.TA působil jako mentor tvůrčí rezidence v Brémách.
Miguel Gutierrez je choreograf, skladatel, performer, zpěvák, spisovatel, pedagog a advokát, který žil dvacet let v New Yorku. Fascinuje ho performativní umění a jeho časové parametry, které vytváří ideální rámec pro fenomenologické otázky o přítomnosti, o vytváření smyslu a o komplexitě interiority. Miguel věří v umění, které je citlivé, empatické, politické a irelevantní.
je francouzsko-americká spisovatelka a umělkyně. Je autorkou knih, recenzí, a článků o tanci pro řadu tištěných i online médií. V současné době je Marisa šéfredaktorem francouzského tanečního časopisu Repères, cahier de danse. Marisa je také koordinátorkou festivalu Video Dance Festival of Burgundy a lektorkou letní taneční školy Erasmus+ v Paříži. Marisa v USA vystudovala klasickou baletní techniku i současný tanec, také studovala v Japonsku butó u Kazua Ohna. Marisa je absolventkou interdisciplinárních umění, historie tance a vizuálního umění na Goddard College ve Vermontu a na pařížské Sorbonně.
Herec, režisér, mim, clown a žonglér. Absolvent katedry pantomimy na pražské HAMU, od 16ti let se intenzivně věnuje žonglování, od roku 2007 je členem žonglérské skupiny Kruhová parabola a od roku 2010 také působí jako clown v souboru Sacra Circus. Od roku 2015 působí jako lektor cirkusových disciplín pro děti a dospělé v Cirqueonu, centru pro nový cirkus. Vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a dalších. Pravidelně navštěvuje workshopy a masterclass významných zahraničních lektorů v oblastech žonglování, pantomimy, tance, akrobacie a clownerie. Jeho tvorbu významně ovlivnily zejména Taina Makiiso (FIN), Nola Rae (GB), Sumako Koseki (JAP), James Donlon (USA) a Eric Davis (USA). V současnosti prozkoumává možnosti manipulace s objekty, crystalball a jejich uplatnění v divadle a clownerii. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve výtvarném umění, hudbě a práci se světlem. Usiluje o vyrovnané propojení těchto oborů s divadlem.
má za sebou kariéru tanečnice, choreografky a pedagožky na mezinárodní úrovni. Je interpretkou řady evropských choreografů. Kromě jejích vlastních sólových, duetových či triových představení, spolupracuje také s řadou dalších choreografů – jako např. Dominique Petite, Harry Sheppardem a Renate Pook; vytváří choreografie pro Karin Waehner, Agnès Denis, Odile Rouquet a choreografickou skupinu pařížské Sorbony. Vyučovala současný tanec na tanečním oddělení pařížské univerzity na Sorboně. Aby mohla pečlivě rozvíjet své porozumění pohybu, studuje funkční analýzu pohybu. Od roku 1989 je certifikovanou profesorkou techniky Matthias Alexander. Ve Francii je díky svým znalostem a citlivému přístupu považována za skutečnou odbornici na tuto metodu. V roce 2010 byla pozvána do Prahy, aby zde uvedla svoji první choreografii „Impromptu“, kterou vytvořila společně s Agnes Dufour. Zároveň zde také vedla stáž zaměřenou na techniku Alexander aplikovanou v tanci.
Catalina Insignares je tanečnice a choreografka působící v Paříži. Jako choreografka se zajímá o díla, která řeší otázku systému produkce v umění i ve společnosti. Hledá moment, kdy tanec, dotek a pohyb unikají disciplinaritě a generují neinteligentní, neospravedlnitelné, jakékoliv subjektivity a kolektivity. Její práce zahrnuje spolupráci s Carolinou Mendonca, Else Tunemyr, Miriam Schulte, Caroline Creutzburg, Rodrigem Andreolli, Zuzanou Žabkovou. Poté, co dostudovala v Montrealu Catalina odešla do Indie do Himalájí studovat Butoh. V roce 2010 ukončila taneční studia v Paříži s cyklem Labanovy notace a pokračuje Master program Choreography and Performance Cup v Giessen v Německu. Catalanina asistuje choreografům jako Xavier Le Roy a spolupracuje s umělci jako Miriam Lefkowitz a s Institucícemi jako George Pompidou, nebo s festivaly Theaterformen v Hannover, La Gealerie farme du Boisson v Paříži.
Mezinárodně uznávaný hudebník a hudební skladatel se specializací na barokní hudbu. Absolvent Conservatoire de Rayonnement Régional de Lyon, kde také získal několik prvních cen ve hře na flétnu. Spolupracoval s Centrem barokní hudby ve Versailles a je jedním ze spoluzakladatelů Ensemble Sprezzatura. Nyní působí jako profesor na Conservatoire de Lyon a Conservatoire de Hector Berlioz.
Talentovaná mladá česká tanečnice a choreografka. Studovala na několika renomovaných tanečních školách po Evropě (Angers, Lausanne, Madrid, Praha, Paříž), na Univerzitě Paris 8 absolvovala magisterský program interpretace a choreografie. V roce 2018 a 2022 absolvovala rezidenční program SE.S.TA s koučinkem (Jean-Christophe Paré a Jean Gaudin), následně se zapojila také do mezinárodního projektu BeInternational. Věnuje se vlastní choreografické tvorbě a kreativně-vzdělávacím projektům ve školách.
Ran Jiao je performerka původem z Číny žijící v Praze. Ve své práci zkoumá místa, která vznikají mezi těly a vztahy. Ke vztahům přistupuje prostorově a k prostoru jako ke vztahům. Ovlivněna ekofeminismem používá performance jako nástroj k přehodnocení sociální a environmentální provázanosti. Její performativní formáty se pohybují na pomezí pohybu, instalace a objektových performancí. Má magisterský titul z DAMU v Praze a bakalářský titul z Univerzity v Hongkongu. Vystupovala na různých festivalech (Tanec Praha, Malá inventura, Bazaar, PQ) a je členkou kolektivu Lovable Humans.
Tanečnice a pedagožka, absolventka francouzské konzervatoře tance a Univerzity na Sorboně v Paříži. Tančila 15 let ve francouzských i zahraničních skupinách v Evropě i Japonsku. Od počátku propojuje svoji taneční kariéru s pedagogickou činností. V roce 1997 přijela do Prahy a od té doby zde aktivně působí. Pravidelně vyučuje současný tanec a různé metody analýzy pohybu.. Je certifikovanou pedagožkou Feldenkraisovy techniky, pořádá workshopy na konzervatořích, univerzitách i soukromých školách. Zajímá se o aplikaci Feldenkraisovy metody do procesu tvorby tance, divadla a choreografie..Zkoumá různé techniky současného tance a tanečního divadla. Kromě výuky se věnovala také choreografii, působila i jako asistentka choreografie v Paříži, Praze i Brně. V roce 1999 založila a dodnes řídí sdružení SE.S.TA, dnes první Centrum choreografického rozvoje v ČR.
Architektka, vystudovala architekturu a urbanismus na technické univerzitě ve Vroclavi. V Praze působí od roku 2006, pracovala v několika architektonických ateliérech. V roce 2015 založila vlastní architektonické studio v Praze, ve kterém se věnuje navrhování soukromích i komerčních staveb.
Narodil se v Praze, kde také vystudoval propagační techniku na UMPRUM. V roce 1983 začínal v loutkovém divadle MIMO THEATRE ve Francii, dále pracoval několik let v Kanadě, kde vytvořil přes dvacet vlastních projektů a získal několikrát cenu DORA MAVOR MOORE za režii a světelný design. Od r. 2001 pracuje v Praze jako světelný designer, vytvořil několika autorských představení v divadle Alfréd ve dvoře, NoD, Ponec, divadlo 29 v Pardubicích a další. Komárkovy projekty se vyznačují precizností a vyhraněností pohybu, prací s vnitřním napětím performerů a osobitým výtvarnem, ve kterém světlo přetváří a vymezuje hrací prostor. Pro SE.S.TA vyučoval v průběhu letního setkání. Dále působí jako fotograf a světelný designér, především pro stáže coachingu choreografů.
Studovala Butoh tanec v Japonsku pod vedením Isso Miura, zaměřovala se na současný tance podle Nô a Kabuki, spolupracovala také s Grotowskym v Itálii. V roce 1980 zakládá ve Francii vlastní skupinu, která několikrát vystoupila na festivalu v Avignonu, pravidelně vystupuje po celé Evropě. Spolupracuje s řadou významných divadelních režisérů jako například Wladyslav Znorko, Philippe Adrien ve „La Comédie Francaise“ a Tabar. Tato umělkyně je hostem mnoha stáží a pravidelným pedagogem SE.S.TA. Na objednávku SE.S.TA vytvořila v Praze představení „Kronika kosti“, které s dekoracemi Adrieny Šimotové bylo uvedeno v Divadle Archa 13. 4. 2004. I přesto, že se navrátila do Tokia, stále zůstává v kontaktu s českým, francouzským i japonským tancem.
Absolventka činoherního herectví na DAMU. Realizuje představení, vede dílny - číhá na moment, kdy se něco rozjasní, zatřpytí, pohne. Jako činoherní i muzikálová herečka spolupracovala s řadou divadel (Studio Dům Evy Tálské, divadlo Husa na provázku, Městské divadlo v Mostě, Divadlo opery v baletu v Ústí nad Labem, Ta Fantastika v Praze, Divadlo D21), získala také angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové. Vydala tři desky pod značkou ORBA, má zkušenosti s psychologickou praxí v dívčím Výchovném ústavu.
Barbora Látalová absolvovala na Konzervatoři Duncan centre v roce 1997. Je tanečnice, choreografka a taneční pedagožka pokládající si stále nové otázky a pro své další vzdělávání neváhá vycestovat za novými příležitostmi. Je interpretkou v několika projektech zároveň, ať již pro mezinárodní divadelní soubor Nie d´Alex Byrne, pro díla českých choreografů nebo v neposlední řadě také v představeních pro děti. Choreograficky se spolupodílela s Veronikou Švábovou na představení Od začátku do konce či na představení Údolí. Její vlastní choreografie Margharetha vypravuje získala v roce 2012 nominaci České taneční platformy za interpretaci. Jako pedagožka působila 3 roky v profesionální herecké škole v Norsku a v současnosti vyučuje taneční výchovu na ZŠ v Praze v rámci projektu Tanec školám. Pro svůj velký zájem o práci s dětmi a profesionální přístup byla vybrána mentorkou Ankou Sedláčkovou pro uměleckou rezidenci v Bratislavě.
Tanečnice, choreografka a pedagožka. Absolvovala konzervatoř Duncan centre, semináře taneční pedagogiky na HAMU a JAMU, kurzy Metodika dětské jógy, Metodika Pilates. Jako tanečnice se podílela na mnoha tanečních a divadelních projektech prezentovaných v Čechách i v zahraničí. Ve spolupráci s Martou Trpišovskou vytvořila několik úspěšných choreografií. Jako taneční pedagog působí v ZUŠ, MŠ i ZŠ, vyučuje TPV v rámci projektu Tanec školám. Spolupracuje s uměleckým spolkem Ostružina, dětským studiem Divadla Ponec. Od roku spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacím projektu Škola tančí.
Umělecký vedoucí, tanečník a choreograf. Vedle těchto profesí je pravidelně činný jako docent, tak i člen poroty při mezinárodních soutěžích. V roce 1996 založil v Brémách Steptext Dance Company (v současnosti : Steptext Dance Project), pro které dělá dvě choreografie za divadelní sezónu. Letonja je také spoluzakladatelem Iniciativy „Tančící město: Brémy“ pro současný tanec v Brémách, za její obsahové, koncepční a programové aktivity zodpovídá, také je rozvíjí a vede. Letonja se snaží o regionální a národní propojení, rozmanitost a dynamiku současné taneční tvorby.
tanečník, choreograf a pedagog původem z Itálie, aktuálně působící ve Francii. Vedle své kariéry uznávaného interpreta a choreografa se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, ve které propojuje své znalosti z fyzioterapie, studií anatomie pro pohyb a různých somatických technik. Přednáší na pařížských univerzitách své poznatky z multidisciplinárních rešerší zaměřených na organické tělo v pohybu.
Absolvent pedagogiky na katedře tance pražské HAMU; věnuje se pedagogické, metodické, koncepční, publikační a výzkumné práci v oblasti scénického tance a pohybu vůbec. Vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka (1992 – 1998); v ateliéru textilní tvorby Univerzity Hradec Králové vedl pohybový ateliér (1997 – 2002); je pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU Praha (od roku 2002) a na katedře tance pražské HAMU (od roku 2007); autor projektů Estetický pohyb jako zdroj dětské radosti (výukový program pro pedagogy rytmické a pohybové výchovy dětí); Tělo v pohybu (výukový program pro studenty katedry tance pražské HAMU); Tělo jako nástroj (výukový program pro Centrum tvořivé dramatiky). Vytvořil více jak desítku choreografií, publikuje v odborných časopisech o dětské taneční pedagogice. Od roku 1999 je odborným pracovníkem NIPOS-ARTAMA pro scénický tanec.
Poté, co vystupovala v několika současných skupinách, například se skupinou Susan Buirge, byla v roce 1983 angažována skupinou „Ris et Danceries“, kde po dobu deseti let vedla současně interpretaci a repertoárový průzkum. Byla asistentkou a spoluautorkou Francine Lancelot. V roce 1993 Béatrice Massin založila skupinu „Fetes Galantes“. Její choreografie nově a originálně využívají choreografický slovník tance 17. a 18. století. Skupina Fetes Galantes uvádí také pedagogické programy s rekonstrukcemi her z barokního repertoáru (v amfiteátru Opery Bastille, v Cité de la Musique de La Villette, v CND, v Opéra Bastille). V roce 1999 ji požádal Gérard Corbiau, aby vytvořila a realizovala choreografie v jeho filmu „Le roi danse“ (Král tančí). Jedním z velkých úspěchů skupiny a B. Massin je představení „Que ma joie demeure / Nechť mé potěšení trvá“, které má za sebou turné ve Francii, Belgii, Itálii, Kambodži, Sýrii, Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji, Egyptě, Libanonu a v roce 2006 také v Praze – na pozvání SE.S.TA. Rekonstruovala také mytickou choreografii opery Atys a ve svém hledání baroka v současném tanci pokračuje i v představení „Songes, un Voyage d´hiver/Snění jako toulky zimou“. Podílela se také na vzniku komplexního DVD zaměřeného na barokní tanec. V průběhu dlouhodobé spolupráce se SE.S.TA vytvořila v Praze díky svému zájmu o propojení barokního a současného tance již určitou tradiční výuku.
Carolina Mendonça pracuje s tancem divadlem a výtvarným uměním, jako umělkyně opouští zažité kategorie a věnuje se reinvenci nové logiky uvažování. Absolvovala Performing arts na ECP – USP v Sao Paolu v Brazílii a Master of Applied Theater Studies – Choreography and Performance s Bojanou Kunst a Xavierem Le Roy v Giessne v Německu. Je zakladatelkou a členkou LOTE – projekt Cristiana Duarteho – Programme to Dance in the City of Sao Paolo. Obdržela DAAD Scholarship, PanoramaSur Scholarship v Buenos Aires (2015), Theatertreffen 2015 v Berlíně a DanceWEB scholarship – Impulztant ve Vídni (2014). Její poslední produkce jsou například “We, the Undamaged others” (2017 Sao Paolo) “Público” (2015 created for Videobrasil), “Tragedy: a Tragedy” (2014 Sao Paolo). Carolina spolupracuje s choreografy jako je Vomir Cordeiro či Marcelo Evelin a jako dramaturgyně a perfromerka se prezentovala na festivalech Kyoto Experiment, Festival d`Automnne, Tanz in August, Kunstenfestivaldesarts a Impulztanz.
Narozena ve Velké Británii, do Prahy přichází jako interpret pro představení v Národním divadle. Tanečnice barokního i současného tance, působí také jako herečka v divadle i ve filmu. Podílela se na řadě projektů zahraničních choreografů a oper. Bohaté zkušenosti získala úzkou spoluprací s největšími osobnostmi barokního tance v Evropě. Svým současným přístupem dává baroknímu tanci v České republice zcela novou tvář. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, např. Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se souborem staré hudby Collegium Marianum a Collegium 1704.
Jan Minařík se narodil v roce 1945 v Praze, k tanci se dostal přes Armádní umělecký soubor, odkud záhy přešel do Národního divadla v Praze, pak do Janáčkova divadla v Brně. Odtud odešel do Innsbrucku a dále do Tanztheater Piny Bausch ve Wuppertalu, kde působil jako sólista a spoluvedoucí souboru až do roku 2000. Béatrice Libonati spolupracovala často se Suzanne Linke a společně hostovali po celém světě. Během svého uměleckého vývoje prošel mnoha tanečními technikami, od lidových, klasické až k technikám moderního a současného tance a ve všech vždy výrazně vynikl. Na základě pozvání SE.S.TA působil jako pedagog na letním setkání.
Olivia Mitterhuemer (A), spoluzakladatelka kolektivu Potpourri a festivalu Flavourama, je profesionální tanečnice zaměřená na hip hop a house dance. Vrcholem uplynulé sezóny byla premiéra jejího díla Houseward Bound a účast na festivalu SOUNDANCE v Berlíně. V roce 2020 jí rakouská spolková země Salzbursko udělila Výročním grantem v oblasti múzických umění a získala první cenu v soutěži Zero Project Art Competition. Letos bude na festivalu brut Vienna uvedena její nová produkce 4 A.M.
Absolvovala odborné studium somatických technik na americké univerzitě (Ideokinesie, Feldenkreisova metoda, Body mind centering, Alexander, Suzan Klein, atd.) a velice rychle je propojila v jednu. V průběhu svých studií pracovala pod dohledem Mary Wigman a Kurta Jose, spolupracovala s tanečníky Limón Company, Graham a Cunningham. Od roku 1977 zkoumá různé souvislosti mezi somatickými technikami a tancem, je autorkou mnoha ´eventů´, rekonstrukcí děl Post Modern Dance s kvartetem Knust a spolupracuje s řadou současných francouzských choreografů. Je spoluzakladatelkou souboru Penelopes, vede stáže a kurzy pro různé společnosti a instituce v USA, Francii, Německu, Holandsku i v dalších zemích. Od roku 2009 je jezdí na pozvání SE.S.TA pravidelně pravidelně vyučovat i do Prahy a na objednávku SE.S.TA připravuje na rok 2012 ´eventy´pro české a slovenské tanečníky.
Stéphanie je umělkyně a akrobatka pocházející ze Švýcarska. Je spoluzakladatelkou souboru Cie Pieds Perchés, novocirkusového souboru s působištěm v České republice, Švýcarsku a Francii. Vystudovala Vysokou školu umění v Ženevě (ESBA), krátce poté byla přijata na Školu cirkusu v Quebecu, kde se specializovala na závěsnou akrobacii (lano). V současné době spolupracuje s anglickou skupinou Collectif and then… a s českým Cirkusem Mlejn. V roce 2017 absolvovala na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne celoroční kurz cirkusové dramaturgie. Působí jako performerka, akrobaticka supervize, ale i jako asistentka dramaturgyně mezinárodního festivalu Fun Fatale. Věnuje se také vizuálnímu umění (vystavuje např. v galerii Pratt Manhattan v New Yorku).
V roce 1976 získal angažmá v Pařížské opeře, již v roce 1982 byl jmenován prvním tanečníkem a byl členem experimentální taneční skupiny Pařížské opery - Groupe de Recherche de L Opéra de Paris (GRCOP). Operu opustil, aby se věnoval práci s různými současnými francouzskými choreografy - D. Larrieu, R. Chopinot, F. Verret, A. Degroat… a vlastní choreografické tvorbě(má na svém kontě více než patnáct děl). Intenzívně spolupracuje s Wilfride Piolletovou a Jeanem Guizerixem, hvězdami Pařížské opery, kteří jsou ovšem zároveň velmi otevřeni soudobé taneční tvorbě. Vedle interpretační činnosti se společně s nimi zúčastňuje výzkumu v oblasti funkční analýzy tanečního pohybu/ analyse fonctionnelle du mouvement danse (AFMD) ve spolupráci s Odile Rouquet. Je zván k vyučování na konzervatořích a na četné stáže. V roce 1990 vede Národní choreografické centrum v Angers. Věnuje se pedagogické práci, interpretační činnosti, 10 let působil jako inspektor pro taneční oblast francouzského ministerstva kultury, poté jako ředitel Státní školy v Marseille (l’Ecole Nationale de Marseilles). Na univerzitě se podílí se na přípravě řady různých výukových předmětů zaměřených na taneční proces, vyučuje také na ´Science Po´(vysoká škola politických věd) v Paříži. Se SE.S.TA spolupracuje již od roku 1999 a od té doby dává k dispozici své umělecké i intelektuální kapacity pro vysoce kvalitní pedagogický rozvoj tance v České republice.
Narozen v Belgii, Pedro PAUWELS studuje v Centru Rosella Hightowera v Cannes. Spolupracuje s Dominique BAGOUET, Mathilde MONNIER, Petrem GOSSEM, Violou FARBER, Jean-François DUROURE, Bellou LEWITSKY. Tančil s Karine SAPORTA – CCN de Caen, poté s Odile DUBOC – CCN de Belfort. V listopadu 1990 zakládá Pedro Pauwels díky asociaci PePau svou taneční skupinu a v roce 1991 prezentuje svou první choreografii „L’Insoupçonnée“. Od té doby realizuje s PePau pravidelná představení a vytváří koncepce k výjimečným událostem, připravuje také vzdělávací a senzibilizační aktivity ve spolupráci se Státním vzděláním (FR) a vyučuje na CND v Paříži. V roce 2003 a během dalších 3 let se Pedro Pauwels obrací k vědě a technice. Navazuje kontakt s Univerzitou v Caen a ve své laboratoři a v Centru v Enghien-les Bains vytváří projekt Sens. V roce 2006 je projekt Sens I je vybrán taneční komisí AFAA na turné do střední Afriky. V roce 2007 je představení Sens I představeno v Paříži a rovněž tak i na festivalu Caire a v Kartágu v Tunisku. Na pozvání SE.S.TA uvedl toto představení také v Praze v roce 2007 (společně s představením „Etal“), doprovozené „Dráhou probouzení smyslů“ a pedagogickou stáží pro taneční profesionály zaměřenou na výuku dětí. V současné době působí v regionu Limousin, který jej také podporuje, stejně tak jako město Limoge. Pokračuje ve své pedagogické práci a v aktivitách přibližujících diváky a umělce („senzibilizace publika“).
Režisér, scénograf, výtvarník. Narozen 1973 v Teplicích. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (1999), laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého (2003), od roku 1999 výtvarným lektorem v kursech pro veřejnost Praga Prima, od roku 2007 kurátor a spolupracovník Galerie 35M2 v Praze. Autor samostatných i skupinových výstav. V roce 2012 uzavřel výtvarnou tvorbu a veškerá svá díla věnoval Moravské galerii v Brně. Od roku 2009 se spolu s Janem Horákem podílí na inscenacích realizovaných v pražské MeetFactory, ve Studiu Hrdinů, ostravském NODO nebo v brněnském HaDivadle.
Wilfride Piollet je přední tanečnicí pařížské Opery a pedagožkou Státní konzervatoře v Paříži. Ve své práci se zaměřuje na tanečníky klasického baletu i současného tance. Podrobně se věnuje divadlu,stejně jako Labanovu zápisu. Společně s Odile Rouquet je autorkou revoluční metody Funkční analýza tanečního pohybu. Práce Wilfride Piollet se ve svém celku vrací ke klasickému tanci a začleňuje do něj poslední výzkumy tanečního pohybu. Připravuje tanečníka na to, aby byl schopen pracovat s velmi odlišnými pohybovými slovníky, a to na základě znalosti základů tanečního pohybu, znalosti svého těla a větší nezávislosti v tréninku, kde spojuje velké taneční proudy od baroka po Williama Forsytha. Tato dáma a velká taneční osobnost přijala pozvání SE.S.TA, aby zde představila svoji taneční vizi klasického baletu stejně tak jako své aplikace pro všechny taneční styly.
Herec, tanečník, performer (1962), vystudoval herectví u Sidikiho Bakaby a Michela Dufresneho (inspirace Grotowským a Táňou Balachovou). Vystupoval v inscenacích klasického i současného repertoáru na scénách ve Francii (CND Bordeaux a scény sítě národních divadel), ve Švýcarsku, Lucembursku… Jeho dlouhodobý zájem o roli těla v současných inscenacích i potřeba vyjadřovat se skrze tanec a v neposlední řadě i hledání průniků různých uměleckých disciplín na scéně, ho dovedly od roku 2000 k intenzivní spolupráci choreografy a výtvarnými umělci. Sám je autorem performancí i choreografií. V tanci se vyjadřuje skrze slovník současného tance, buta, taneční a kontaktní improvizace, má blízko také k Taichi a józe. Zkušenosti interpreta i tvůrčího umělce obohatila jeho práce v psychiatrických léčebnách. Marc Placeon spolupracoval s choreografy: Serge Ricci, Myriam Gurfink, Pę Vermeersh (Gand), J.G Weis (Luxembourg, Berlin), Bob Wilson, Anna Mortley (FR), Etcha Dvornik (FR) Vystupoval v performancích Emré Sevendika a Nicolase Elliota spojujících tanec a texty sále Kulture fabrik (Luxembourg.) Spolupracoval s výtvarníky Nicolasem Moulinem (Chez Valentin), Clegg& Guttman (Palais de Tokyo), Nathalií Bles (La Générale), Art point M (Ferme du Buisson, Lille, Perspective, Sarrebruck).
Johana Pocková (1992) graduated from the Duncan Centre Dance Conservatory in Prague, completed a six-month internship at the Peridance Capezio Centre in New York and two years at the SEAD (Salzburg Experimental Academy of Dance). She is currently devoting herself to auteur choreography. In 2017, she won the Jarmila Jeřábková Award for her choreography MURDER! A little comic book history. She has also presented the productions Why Not Now?, Na Váhu! and Full Warehouses of Emotions in recent years and the dance film Folds of Touch. Together with Sabina Bočková, she is the creator of the performance The Lion's Den, which was selected for the Czech Dance Platform 2020 and among the top 20 productions on the European platform Aerowaves 2021. Her latest work, together with Sabina Bočková and Inga Zotová-Mikshina, Treatment of Remembering, was selected for the Czech Dance Platform 2021. In 2019 she founded the dance association POCKETART, and in 2020 she won the first Dance News Award for her contribution to the dance scene. As a performer, she collaborates with the Tantehorse group and the Cirk La Putyka. / Photo: Antonin Kratochvil
Ludvík je “mladou krví” českého nového cirkusu. Své zkušenosti získával jako student v Centru současného cirkusu Cirqueon, kde v současné době působí jako lektor kurzů pro děti. Ludvíkova parketa je hlavně žonglování, ale naučí děti i parádní stojky, chůzi po slacklině nebo skvělé kousky s flowersticky. Se skupinou Cirquonauti vytvořili pro Palác Akropolis představení Kolemjdoucí pod vedením Stéphanie N’Duhirahe a Cécile da Costy, potkat jste jej mohli také na Letní Letné nebo na Vyšehradském festivalu Vyšehrádky, kde se podílí na programu pro děti.
Hana Polanská, tanečnice, performerka, choreografka, taneční pedagožka, taneční publicistka a vědkyně, absolvovala taneční konzervatoř, dějiny umění na Katolické teologické fakultě UK a obor choreografie na HAMU. Ve svým teoretických článcích a publicistických rozhovorech s českými a zahraničními umělci se zaměřuje na to, jak vrátit umění hlas, který podporuje změny ve společnosti. Během své bohaté umělecké kariéry působila například jako sólistka ND a spolupracovala na desítkách projektů s renomovanými choreografy a umělci. Věnuje se pedagogické práci na AMU, ale také práci s dětmi, seniory nebo parkinsoniky. V rámci svého postgraduálního studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu se věnuje tématu vlivu tance na kognitivní a fyzické schopnosti seniorů.
Nira Priore Nouak je Brazilka a od roku 1987 působí jako tanečnice a učitelka tance v Německu. Studovala architekturu v Brazílii, německý jazyk a literaturu, filozofii a znakovou řeč v Německu. V roce 2009 absolvovala magisterský program v oboru současného tanečního vzdělávání na Vysoké škole hudby a múzických umění ve Frankfurtu nad Mohanem (HfMDK) a v roce 2011 si doplnila vzdělání jako facilitátorka učení a rozvoje na Institutu pro rozvoj pohybu a učení (IBL) v Hamburku. Jádrem její práce je senzomotorická práce s tělem ve spojení s rozvojem učení, improvizačními technikami a propojením teorie a praxe ve skupinové práci orientované na proces. Vyučuje současný tanec a vede různé projekty, například další vzdělávání KitaTanz, projekty Tanec ve školách a v roce 2016 projekt Odyssee_21 pro Hesenský státní balet. Je také hostující lektorkou na univerzitě v Koblenci a spoluzakladatelkou DAS PLATEAU, platformy pro workshopy současného tance ve Frankfurtu nad Mohanem. Od letošní sezóny je ředitelkou tanečního vzdělávání v Hessisches Staatsballett.
Mish Rais je česká performerka, dramaturgyně, výzkumnice a pedagožka. Jako performerka spolupracovala s řadou českých i zahraničních umělců. Jako hostující lektorka se účastní mnoha českých amatérských a studentských tanečnícch a divadelních festivalů, profesionálních českých tanečních a divadelních přehlídek a festivalů různého kontextu (filmové a divadlo, psychologie kultury a další). Jako členka CreWcollective (od roku 2017) se Mish Rais podílí na několika projektech v různých tvůrčích rolích. Její dlouholetý zájem spočívá v improvizaci jako jevištní formě a participativním a pedagogickém formátu (LAB4TOOLS). Vystudovala lingvistiku (2011, magisterské studium), autorskou tvorbu a pedagogiku (2015, magisterské studium) a autorské herectví, jeho teorii a psychosomatiku (2020, PhD.). V současné době působí jako pedagožka (od roku 2015) a jako vedoucí bakalářského/magisterského programu Autorské herectví (od roku 2020) na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU.
Tanečnice a choreografka, absolventka Konzervatoře Duncan centre. Věnuje se vlastní tvorbě a zároveň získává pedagogické zkušenosti jako Montessori pedagog v MŠ. Absolvovala Vzdělávací cyklus Choreograf v kreativním učení a v současné době se věnuje vedení kreativně-vzdělávacích projektů Škola tančí a vede taneční lekce na Zámku Žďár n/S.
Tanečnice a choreografka Dominique Rebaud studovala u Carolyn Carlson, Alwina Nikolaise, ve Francii a v USA. Je choreografkou skupiny CAMARGO, věnuje se také pedagogické činnosti. Je autorkou výukového programu o práci A. Nikolaise. Ve své práci zkoumá primitivní a foklorní tance v kontextu modernity, vztahy pohybu a slova a nově také participativní hnutí.
Pedagožka, tanečnice a choreografka, žačka Alvina Nikolaise, interpretka Carolyn Carlson v pařížské Opeře, spoluzakladatelka sdružení Four Solaire, ředitelka Národního choreografického centra v Nevers, následně ředitelka vzdělávacího centra pedagogiky pro taneční profesionály (IPRC) a poté ředitelkou pedagogické sekce Centre National de la Danse (Národní taneční centrum v Paříži), které se stará o další vzdělání profesionálních tanečníků a profesorů ve Francii. I přes velkou práci spojenou s vedením významných institucí nezanevřela nikdy na choreografii a své pedagogické působení. V roce 2009 tato průkopnice současného francouzského tance ukončila svoji životní dráhu. Byla jednou z prvních osobností francouzských institucí, která podporovala vznik SE.S.TA od samého začátku a na pozvání také přijela do Prahy vyučovat. SE.S.TA považuje Anne-Marie Reynaud za svou kmotru.
Získal klasické taneční vzdělání u Roselly Hightower v Cannes, jako interpret spolupracoval s řadou skupin a vzdělával se v různých tanečních technikách (Alexander, Body Mind Centering), ale nejdůležitějším centrem jeho zájmu se stala Feldenkrais technika. Jako choreograf se představil s duetem „Les jardins obscurs“ v programu Hivernales d'Avignon 94, ve stejném roce pak založil skupinu „Mi-Octobre“. Pro skupinu „Mi Octobre“ vytvořil choreografie: Educere (1994), Retour _ ses tours (1996), Phal_ne Phal_ne (1996) a Champ clos (1997). Ilinx, (1998), triptych: Partiellement Effacé (2000) – Humor (2001) – Endless (2003). U Ricciho záměr utváří formu a on dává přednost promluvě těla, která dotváří prostor. Skvělý interpret s výjimečnou fantazií, kterou dokáže podtrhnout velkou technickou dokonalostí. Jedinečný pedagog, kterého SE.S.TA zve do Prahy pravidelně. V roce 2009 zde uvedl svá představení „Cisfinitum“ a „Par Dessus Bord“.
Současně se studiemi hudby a literatury pracoval Alban Richard s choreografy – jako např. Karine Saporta v CCN de Caen, Christian Bourigault, Christine Gaigg, Odile Duboc, Olga de Soto a Rosalind Crisp. Po několika choreografiích zakládá s věrnými spolupracovníky v roce 2000 skupinu l´ensemble l´Abrupt. Od SACD obdržel cenu Mladý talent choreografie (Jeune Talent chorégraphique). Pravidelně vytváří představení pro prestižní akce – jako např. pro festival Mouvements d’Automne de Paris, festival Faits d’Hiver (Paříž), les Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis, Vif du Sujet d’Avignon, l’IRCAM (Institut de Recherche et coordination acoustique / Musique), Toronto Dance Theater, Montpellier Danse a příležitostně spolupracuje také s Národním tanečním centrem v Paříži (Centre national de la danse de Paris). V jeho naprosto přesném choreografickém zápisu je dobře čitelný vývoj a struktura jeho práce, ve které propojuje několik různých partitur – taneční partituru s ohledem na různé stavy těla, hudební partituru s její rytmikou a partituru světelnou. Všechny je vkládá do jednoho konceptu. Jeho přístup k práci je nezaměnitělný a oceňovaný také pro jeho velkou znalost a ovládání překážek a úkolů v tanci.
Benjamin Richter je německý umělec s multidisciplinárním záběrem. Od roku 1991 se věnuje žonglování a tanci. Zabývá se vztahem mezi tělem, objektem a prostorech v rámci současného cirkusu, sochařství a performance. Ústředním a výchozím bodem jeho tvorby je jeho praxe „TLO – The language of objects“ (jazyk předmětů), který propojuje strategie improvizace a tělesnou zkušenost ve výuce, choreografii a performance. Kromě své vlastní tvorby se věnuje také choreografiím a koučinku pro jiné soubory, jako např. Rapid Eye (DK), Andrea Salustri (ITA) a Hippana/Maleta (D/IRL. Sám vystupoval po celém světě se soubory jako Gandini Juggling nebo Cirkus Cirkör. Od roku 2016 spolupracuje s Coxem Ahlersem a Jenny Patschovsky na site-specific projektech a performance pro Nadaci Bauhaus Dessau. Jako pedagog působí na oddělení nového cirkusu na SHK ve Stockholmu, kde od roku 2003 vyučuje bakalářské, magisterské i doktorské studenty. Organizuje nezávislý kurz pod názvem „Umělecký rozvoj v cirkusových disciplínách“. Benjamin miluje žonglování a pohyb a věří, že syntéza těchto dvou uměleckých disciplín vytváří jedinečný abstraktně-expresivní jazyk na pomezí tance a vizuálního umění.
Dramaturgyně, projekt manažerka a umělecká konzultantka multižánrového projektu Teatro delle Moire v Miláně (Itálie) - Festival Danae. Cílem festivalu je zviditelnění živých umění se zaměřením na současný tanec, divadlo a hudbu. Barbara už během studií pracovala v oblasti filosofie a estetiky, když založila a 7 let vedla festival poskytující publiku nové zážitky a zkušenosti napříč uměleckými žánry.
Claudia Rosiny studovala divadlo, film a televizní studia v Kolíně nad Rýnem a Amsterdamu. Byla spolupořadatelkou Bern Dance Days, předsedala komisi pro tanec a divadlo Bernského kantonu a několik let byla také projektovou manažerkou ve švýcarském Dance archivu v Curychu a Lausanne. Přednáší na mnoha institucích a univerzitách, mimo jiné na univerzitě v Bernu a také v Basileji.
Vychází ze scénického umění jako choreografka, interpretka, pedagožka a dramaturg, je odbornicí především v oblasti „Body-Mind Centering“. Při pedagogické činnosti často spolupracuje s velkými tanečními osobnostmi jako jsou: Simone Forti, Nigel Charnok, Susan Klein apod. Je jednou z průkopnic uměleckého a poté i manažerského koučingu. Zajímá se o vědy zkoumající lidské chování a zejména mezilidskou a mezioborovou komunikaci, ráda propojuje jednotlivce a prohlubuje u nich kreativní myšlení. Je facilitátorkou a mentorkou v různých oblastech již mnoho let.
Martina Ruhsam je asistentkou a vědkyní v programu "Choreography and Performance” pod vedením Prof.Dr. Bojana Kunst. Pracovala na mnoha uměleckých projektech, akademických a editorských kontextech. Od roku 2006 do 2010 byla členkou redakční rady Corpus, internetového časopisu pro tanec, choreografii a performance. Přednášela v MASKA – seminář pro umění performance v Lublani. V roce 2011 vydala monografii „Kollaborative Praxis: Choreographie“. Momentálně se věnuje psaní dizertace na téma non human v současné choreografii.
Tanečnice, lektorka, choreografka. Pochází ze severní části Ghany z Tamale. Po absolvování střední školy v roce 2002 se vedle vystupování s tradičním africkým ghanským tancem začala věnovat také hip-hopu. V roce 2005 se připojila ke Ghana Dance Ensemble, který působí na Ghanské univerzitě v Legonu. V roce 2008 choreografovala vystoupení afrického tance na slavnostním otevření afrického poháru národů. Zajištovala výuku tance pro ghanské i zahraniční studenty múzických umění na půdě univerzity Legon. Účinkovala s Ghana Dance Ensemble na INDIAN AFRICANS SUBMIT FESTIVAL v Indii. Choreografovala slavnostní vystoupení pro inauguraci prezidenta republiky Ghana. Vede zkoušky a zadává tréninky v Ghana Dance Ensemble.
Vystudoval divadelní techniku v Paříži. Spolupracuje s renomovanými režiséry a zkušenosti sbírá i v oblasti pouličního divadelního svícení. S tancem a Paco Decinou se potkal v roce 1996. Od té doby spolupracují pravidelně. V Praze jsme mohli shlédnout jeho práci na podzim 2007 v představení Salto nel Vuoto, a Rytíři bez brnění. Pravidelně vede stáže divadelního svícení. Jeho práce se světly je založena na úzké spolupráci s choreografem, jeho světla mají především nechat vyniknout tělu a pohybu. Nevědomky často volí živé barvy, aby pomohl divákovi lépe proniknout do světa představení. Zastává názor, že jakkoli je světelný design důležitý, nikdy by neměl v představení hrát první roli. Laurent Schneegans je v Praze známý nejen jako světelný designér představení choreografa Paco Deciny (na pozvání SE.S.TA), ale také jako lektor pro výuku světelného designu (organizované Institutem světelného designu).
Sue Adrienne Schroeder je umělecká ředitelka a spoluzakladatelka Core Dance, zaměřuje se na tvůrčí proces a zkoumání nových a jedinečných inspirací pro tvorbu tance a pohybu. Absolvovala universitu v Houstonu a získala magisterský titul v oboru divadelní umění z University of Arizona v Tucsonu. Schroeder pracovala mimo jiné pod vedením tanečních velikánů Billa Evanse, Hanyu Holmové, Olivera Kostocka, Anny Halprinové a Johna M. Wilsona, má další zkušenosti v rozšířených studiích Body-Mind Centering, Contact Improvisation, Modern Dance and Composition. Schroeder je držitelkou Ceny Haldeman Award za zásluhy a Kulturních multiplikátorů z Cizineckých institutů v Mnichově, Schroeder získala řadu grantů a stipendií organizací jako je Alternativní ROOTS, Úřad kulturních záležitostí města Atlanty, Gruzínská rada, Arts, Texaská komise pro umění, Rada kulturního umění Houstonu / Harris County, Dance USA a Národní nadace pro umění. V poslední době působí Schroeder jako ředitelka EXPOSED Festivalu a je členem Centra pro kreativitu a umění Společenství pro komunitní impaktní umění na Emory University. / Photo: Jerry Siegel
Slovenská tanečnice, pedagožka a choreografka. Vyučuje na bratislavské VŠMU současné taneční techniky a studuje na The School for Body Mind Centering (BMC) v USA. Založila pohybové studio Dvorana a spoluzakládala Asociáciu súčasného tanca. Pro svou skupinu AS Project vytvořila řadu představení: např. BMExpress, Ako sme sa zmizli, Bratislavské tangá. Pracovala na mnoha mezinárodních tanečních projektech na Slovensku, v USA a v Holandsku. Specializuje se na aplikaci BMC pro rozvoj malých dětí, založila a řídí asociaci Babyfit a zároveň také vyučuje na bratislavské VŠMU. SE.S.TA ji zve pravidelně do Prahy, aby zde, v posledních letech v úzké spolupráci se Sophie Billy, vedla pedagogické stáže zaměřené na taneční výuku malých dětí.
Mara Serina je expertkou na komunikační strategie, zpracovává redakční a komunikační plány, rozvíjí identitu značky a procesy posilování. V Miláně založila agenturu iagostudio specializující se na koncepci, organizaci a komunikaci kulturních akcí. Mezi její klienty patří Piccolo Teatro, Teatro degli Arcimboldi, Milan City Council. Dlouhou dobu pracovala jako hlavní tisková kancelář pro řadu festivalů a v letech 2008 až 2017 byla uměleckou poradkyní ve Fondazione Teatro Piemonte Europa pro mezinárodní festival Teatro a Corte. Od roku 2014 je spoluuměleckou ředitelkou festivalu Ipercorpo, kde je kurátorkou speciálních projektů Italian Performance Platform a Masterclas Internazionale Scena Europa. Od roku 2017 do roku 2021 byla projektovou manažerkou ve společnosti CLAPS, Circuito Ministeriale della Lombardia. Od roku 2018 je kurátorkou CloseUP, mezinárodního festivalu současného cirkusu, tance a videa. Od roku 2021 je expertkou na strategickou komunikaci ve společnosti Hangar Piemonte. Školení má pro ni důležitou hodnotu: učila na Masters Katolické univerzity v Brescii a na School of Higher Education v regionu Emilia Romagna, vyučuje na seminářích časopisu Hystrio s centrem SE.S.TA za propagaci tance v České republice a je lektorkou v Civica Scuola di Teatro Paolo Grassi, kde je kurátorkou projektu BeInternational, vítěze výzvy Boarding Pass Plus.
Iman (meaning faith/magnet) Siferllah-Griffin is a dance practitioner and facilitator of healing based in Atlanta, GA. She is the co-creator and member of the internationally known dance duo Al Taw’am LLC. Genres that inform her movement style are Hip Hop, Traditional West African, Dance Hall, Popping, House, Waacking, Modern, Capoeria Angola, Yoga, and other Black American vernacular dances. Iman’s current focus is harnessing her intuitive and spiritual abilities intersectionality with dance. / Photo: Awa Mally
Laith Stevenson is a movement artist and published poet from rural Alabama. She attended Emory University, where she received her B.A. in Political Science and Arabic. In addition to her primary studies, she maintained an active presence in the Dance and Creative Writing programs. Here, she began her training in Ballet and Modern Dance. After graduating, she began cultivating her process into movement and choreography to facilitate insightful dialogue on identity and interpersonal relationships. She currently resides in Atlanta, Georgia, where she works with Core Dance. / Photo: Christian Meyer
choreografka, performerka a fyzioterapeutka. Do světa současného tance aktivně vstoupila v roce 2012, kdy začala v Divadle Archa v Praze navštěvovat Taneční atelier "Simulante bande". Ten vznikl na základě stejnojmenného představení, propojující profesionální tanečníky a umělce s fyzickým handicapem (VerTeDance, 2012). V roce 2015 byla jako performerka přizvána ke spolupráci na představení Chybění (Jaro Viňarský a VerTeDance, 2015), v roce 2016 pak byla za toto představení nominována mezinárodní porotou festivalu Česká taneční platforma na cenu "Tanečník roku 2015". V loňském roce byla členkou Divácké poroty České taneční platformy v rámci mezinárodního projektu Be SpectActive. V srpnu 2017 se se svou autorskou tvorbou zúčastnila projektu "Rezidence pro choreografy s coachingem" pořádaného Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA. v Praze.
Architekta a scénograf, amatérem tance a živého umění. Vedle své architektonické tvorby realizoval mnoho výstavných scénografií v Národní galerii a v dalších věhlasných českých muzeích a galeriích. Se SE.S.Tou spolupracoval na scénografii Muzea nové generace na Zámku ve Žďáře nad Sázavou, kde ji koncipoval jako představení.
Tanečnice, choreografka. Patří mezi první absolventy Konzervatoře Duncan centre (1997). Poté studovala bruselskou taneční akademii P.A.R.T.S. a tři roky působila v mezinárodní taneční skupině Déja Donné (Lenka Flory a Simone Sandroni). V roce 2003 se vrátila do Česka a začala spolupracovat na projektech jiných tvůrců: Nora Sopková, Serge Ambert, Krepsko, Andrea Miltnerová, Lenka Tretiagová, Divadlo bratří Formanů a další. Stala se zakládající členkou taneční skupiny NANOHACH, kde působila jako tanečnice a choreografka. Během čtrnácti let její existence účinkovala v pětadvaceti projektech. V roce 2006 získala Cenu Sazky za interpretaci, její choreografie Hechizada de Luxe byla oceněna cenou The Best Contemporary Award (Rusko, 2011) a byla nominována na Cenu Sazky 2008 v kategorii objev v oblasti taneční tvorby. V současné době vyučuje současnou taneční techniku, improvizaci a tvorbu na Konzervatoři Duncan centre a spolupracuje s institucí Post bellum. Nově spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacímu projektu Škola tančí.
Od roku 1987 se zúčastnil osmi kreací se skupinou Josepha Nadje, zúčastnil se také projektu Catherine Diverres „Le double de la bataille“. Je držitelem diplomu profesor současného tance, vyučuje tanec od roku 1995 na různých místech ve Francii a v zahraničí. Společně s Josephem Nadjem vede Regionální tvůrčí dílnu Národního choreografického centra v Orléans (CCN v Orléans). V Praze vedl pro SE.S.TA jednu tvůrčí dílnu SE.S.TA.
Japonský sólista a performer, improvizoval na více než pěti stech různých přírodních místech v Japonsku a v zahraničí, vedl mnoho stáží pro různé kategorie publika (umělce, děti, mentálně postižené atd …). Pro otevření a prohloubení své práce projíždí svět a setkává se s jinými kulturami, jinými tanečníky. Jeho tvorba vychází z té nejzákladnější formy tradičního butoh. Podílel se na semináři butoh organizované SE.S.TA, dále vedl v Praze stáž a uvedl také své představení „Jinen“.
působila jako přední tanečnice, pedagožka a asistentka Erica Hawkinse, amerického průkopníka moderního tance. V roce 1996 se stala asistentkou Marie Chouinard. Nyní je uměleckou vedoucí skupiny Mariko Tanabe Danse v Montréalu. Za své choreografie obdržela několik mezinárodních ocenění a svoji práci prezentovala po celém světě včetně Prahy. Jako hostující pedagog působí na mnoha světových univerzitách (Německo, Kanada, USA, Rakousko, Mexiko, ČR). Zkušenosti získávala mj. také v japonských tanečních technikách či flamenku, ovládá Alexander techniku i jógu. Je diplomována v Body Mind Centuring. Na pozvání SE.S.TA a Konzervatoře Duncan centre přijela do Prahy vést kurz BMC aplikovaného v tanci.
Choreograf a taneční dramaturg. Podílí se na několika projektech, ve kterých hraje tanec hlavní roli, píše články pro Taneční divadlo El Mercat de les Flors v Barceloně, pracuje jako odborný asistent s choreografickou platformou Coreolab.eu. V současné době pracuje na své disertaci na téma poetiky holandského choreografa Hanse van Manena.
Lukáš Urbanec - V roce 2009 absolvoval pražskou UMPRUM a od té doby pracuje převážně jako designer. Je autorem řady interaktivních výstav, intenzivně spolupracuje např. s galerií Sladovna v Písku, pro kterou vytvořil unikátní interaktivní výstavy pro děti: Cesta do neznáma a Dobrodruzi. Tyto expozice vznikly konkrétně pro tento prostor a jejich cílem bylo dané téma ukázat dětem hravým a zábavným způsobem. Spolupracoval také na expozicích Mraveniště a Stroj času a v roce 2019 kompletně realizoval známou výstavu Leonardo pro společnost Objevárium. V roce 2019 vytvářel scénografii festivalu KoresponDance, je autorem “růžového jelena”, který se stal maskotem a značkou festivalu KoresponDance.
Eva Urbanová (SK/CZ) vystudovala choreografii na pražské HAMU a na škole Trinity Laban v Londýně. Jako tanečnice spolupracovala s Yukiem Suzukim, Petrou Fornayovou, Janou Stárkovou a dalšími, jako choreograf s Taneční konzervatoří hl. města Prahy, s Janáčkovou konzervatoří v Ostravě a s tanečním souborem Bohemia Balet. V roce 2019 vytvořila dílo "DANCE is not DEAD!" pro taneční skupinu Central European Dance Theatre se sídlem v Budapešti. Její choreografie "Ženy z hlíny" byla vybrána do kategorie "Mladá krev na scéně" v rámci festivalu Malá inventura 2020. Eva se ve svém pohybovém slovníku nechává inspirovat zejména současným izraelským tancem a fyzickým divadlem. V roce 2021 je podporována Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA v programu KoresponDance at Work. / Photo: Petr Kiška
Je taneční publicistka, absolventka Filosofické fakulty University Karlovy. Publikační činnosti se však směla věnovat až po změně režimu. V sedmdesátých a osmdesátých letech vedla skupinu nezávislého pohybového divadla. Přispívá do řady periodik, v letech 2000-2004 byla šéfredaktorkou revue pro současný tanec Taneční zóna/Dance Zone, dnes je její Senior Editor. Pro SE.S.TA působí jako česká lektorka ateliérů Čtení tance.
Vesmír Tomeo Vergese je fantastickým světem, který je zároveň diavadelní i fyzický a má v sobě přesnou dávku humoru. V roce 1992 založil Tomeo v Paríži taneční soubor Man Drake, který vychází z tradice absurdního divadla. Tanec vnímá jako surový, energetický, nepředvídatelný tlukot vycházející z nejhlubších impulsů lidského těla. Principy Tomeova divadelního vesmíru stojí na práci s prostorem a materiálem, objektech často používaných v nečekaných souvislostech. Jeho práce je ukotvená v touhách, které nás každý den obklopují. Posouvajíc své limity se jeho choreografie pohybuje mezi realitou a fikcí. Jeho nejznámnější projekty jsou Pièce(s) détachée(s), Body Time, Idiotas and Meurtres d’intérieur. Tomeo se kromě své choreografické tvorby věnuje také workshopům a pedagogické taneční praxi.
Géneviève Vincent je svým vzděláním historička a spisovatelka. Vyučuje dějiny tance a dějiny umění na vysokých školách a výtvarných akademiích například v Monpellier, Rouenu aTours. Od 70.let spolupracuje s řadou umělců na vzniku tanečních projektů, mezi mnohými můžeme jmenovat Violu Farber, Susan Buirge, Mathilde Monnier, François Verreta nebo Marca Vincenta. Jako interpretka se objevila na scéně v dílech Germena Civery, Antonia Baerh nebo Michèle Murray. V roce 2007 ji vyšel první román Trop de corps / Přespříliš těla a v současné době pracuje na druhém: Le Murmure du sang / Šepot krve. V sezoně 2010/2011 byla asistentkou Bernarda Monteta při vzniku jeho nové inscenace Des Hommes / Lidé. Pro SE.S.TA se podílela na realizaci Ateliéru čtení tance a na přípravě obsahu evropských projektů.
Libuše Voběrková absolvovala hudební fakultu AMU ve třídě prof. Drahomíry Drobkové. Působila ve Slezském divadle v Opavě, v Hudebním divadle v Karlíně, v Armádním uměleckém souboru v Praze, koncertovala u nás i v zahraničí. Vyučuje zpěv na divadelní fakultě AMU v Praze. Jako hlasový pedagog působí v kapele The TAP TAP, dále spolupracuje se smíšeným pěveckým sborem ČVUT, kde zajišťuje hlasovou výchovu a se sborem rovněž pravidelně koncertuje. Jako hlasový poradce spolupracovala s Národním divadlem v Praze a s jinými pražskými divadly. Opakovaně vede výuku zpěvu v rámci akreditovaných kurzů Letní školy pro taneční pedagogy, pořádaného Konzervatoří Duncan Centre. Od r. 2002 vyučuje hudební výchovu na ZŠ a MŠ Petra Strozziho v Praze.
Tanečnice, pedagožka a choreografka, absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a bakalářský obor taneční věda na HAMU. Zároveň prošla studijním pobytem na Brighton University obor tanec s vizuálním uměním. Byla zakládající členkou skupiny Nanohach, kde působila v letech 2004-2011. Věnuje se vlastní tvorbě (obdržela II. a III. cenu v mezinárodní choreografické soutěži Cena Jarmily Jeřábkové a několik nominací na Cenu Sazky). Choreograficky spolupracovala s divadly Nablízko a Minor, v současné době také s Národním divadlem nebo s Divadlem bratří Formanů. Současný tanec a tvorbu vyučuje také na Konzervatoři Duncan centre. Dlouhodobě spolupracuje se SE.S.TA na kreativně-vzdělávacím projektu Škola tančí a vede vzdělávací semináře pro umělce i pedagogy. Aktivně se podílí na vzniku Metodiky Škola tančí.
Muzikoložka, varhanice, cembalistka evropského významu a specialistka na kladívkový klavír Barbara Maria Willi získala řadu cen, jako cembalistka a interpretka na historický kladívkový klavír spolupracuje s předními uměleckými osobnostmi a vystupuje na významných pódiích, je pravidelným hostujícím dramaturgem renomovaného mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Je zakladatelkou a vedoucí Katedry varhanní a historické interpretace Hudební fakulty na JAMU v Brně.
Zuzana Žabková prepája performance, video a inštaláciu ako umelkyňa, tanečníčka, choreografka. Jej tvorba je silne autonómna a zároveň voľne prekračuje jednotlivé disciplíny. Čerpá z celej škály historických a súčasných repertoárov od literatúry, cez klasickú hudbu až po film, či choreografiu, ktoré integruje do ucelenej umeleckej praxe. Pracuje s tým čo znamená pozícia diváka a pohráva sa s priamočiarosťou, bezprostrednosťou, zraniteľnosťou a vystavením sa vo vzťahu k druhým a zdôrazňuje napätie medzi živou udalosťou a dokumentáciou. V roku 2017 sa stala víťazskou Ceny Oskára Čepana, v roku 2016 absolvovala danceWEB scholarship na medzinárodnom festivale ImPulsTanz vo Viedni pod vedením umelca Tina Seghala a program artist-in-residence v Triangle Arts Association, New Yorku. V roku 2015 absolvovala Salzburg Academy scholarship v Rakúsku (ERSTE Stiftung) a bola artist in residence v Meetfactory v Prahe. Momentálne pôsobí na Institute for Applied Theater Studies program Choreografie a performance v nemeckom Giessene u slovinskej filozofky Bojany Kunst. V rokoch 2010 – 2013 študovala tanečnú choreografiu na Vysokej škole múzických umení v Bratislave, počas ktorej absolvovala magistra umení v roku 2012 aj na Vysokej škole výtvarných umení, kde navštevovala Ateliér IN Ilony Németh. V roku 2013, keď bola zároveň finalistkou Ceny Oskára Čepana, získala medzinárodné ocenenie pre najtalentovanejších študentov výtvarných akadémií Essl Award.
Wladyslav Znorko founded the theatre group Cosmos Kolej in France, bringing it several times to the Czech Republic. In France he has gained recognition for his theatre creations that are close to the world of Tadeusz Kantor. He led a professional training of movement theatre for SE.S.TA, together with Marie Kinsky.
Roman Zotov-Mikshin se narodil v Tule (Ruská federace), od svých 17 let žije v Praze. Během studií na taneční konzervatoři Duncan centre v Praze získal zkušenosti se současným tancem, moderními technikami jako Graham, Limon a Cunningham, bojovým uměním, street dance, tancoval v mnoha vlastních choreografiích a pracích jiných studentů. Od roku 2015 se pohybuje hlavně mezi různými podobami jeviště a zkušebnou: spolupracoval s Nadarem Rosano, Sue Schroeder, Maximem Diděnko, Lenkou Flory, Michalem Záhorou, Mirkou Eliášovou, Janou Bitterovou a s mnoha dalšími tvůrci na poli současného tance a fyzického divadla. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Ferst Dadler. Od roku 2018 učí improvizaci, kompozici a další s tancem související předměty na konzervatoři Duncan centre. Roman je držitelem ceny Jarmily Jeřábkové 2015. / Photo: Dmitry Pryakhin
Webdesign: www.studio1.cz
Celoroční činnost SE.S.TA je podporována Ministerstvem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy a společností Veolia ČR.