Through dialogue with movement artists and related professionals, we reflect on the material of our dynamically developing field. We aim to understand the themes and phenomena that influence artists' thinking and creation. Cross-country partnerships foster the exchange of perspectives and the enrichment of our collective knowledge.
Jak tanec a pohyb otevírají dveře k hlubšímu učení? Může být tanec nástrojem pro výuku matematiky nebo dějepisu? Vzdělávací tříměsíční cyklus, do kterého se letos zapojila dvanáctka pedagogů a choreografů z projektu Škola tančí, dokazuje, že pohyb do lavic patří. Své zkušenosti v rozhovoru sdílejí choreografka Jana Bitterová a pedagožka Sofie Johnson, které do debaty vnesly spojení světa tance a školní praxe.
„Fyzická zranitelnost se v cirkuse málokdy ukazuje,“ říká Bětka Tichá. O to víc jsou možná akrobatky a akrobaté zranitelní psychicky. A to chce ukázat všechno. Novocirkusová performerka ve svém novém sólu odhaluje křehkost těla i člověka vůbec. Aby shodila superhrdinský obraz akrobatky na laně, vrhá se paradoxně do extrémů – musí zároveň prozkoumat hranice své výkonnosti i vlastní intimity. Ve Frekvenci Bětka odevzdává kontrolu nad tím, co se ukáže z intimity technologiím a biometrickým senzorům. Může vůbec takový performativně-technologický biohack zprostředkovat subjektivní prožitek?
Výrazný slovenský básník Michal Papcun strávil týden na interdisciplinární rezidenci ve Žďáru nad Sázavou díky partnerství SE.S.TA a časopisu VLNA. Pracoval zde na nové sbírce Black Metal. Jak se může temná subkulturní estetika vztahovat k přírodě kolem zámku? V rozhovoru Papcun popisuje, co ve Žďáru zkoumal, jak pracoval s místem a jeho geniem loci a co jako literát nachází v performativním umění. Přečtěte si fragment z jeho rukopisu, který na rezidenci vznikal – a idylickou podzimní krajinu pod Zelenou horou už nezažijete stejně.
Taneční zóna | Alice Chauchat představujeme jako umělkyni, která byla pozvána Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA k účasti na projektu Tanec v galerii. Tento transdisciplinární projekt chce v následujících letech reflektovat estetické, tematické, institucionální a procesní vztahy mezi pohybovým a vizuálním uměním a rozvíjet spolupráci mezi jejich tvůrci choreografy, choreografkami a kurátory, kurátorkami. Konkrétním objektem, s nímž měla dle výzvy SE.S.TA Alice Chauchat vstoupit do dialogu, je ambiciózní výstava NG „1939 – 2021: Konec černobílé doby“. Její choreografická odpověď získala podobu v díle Museography Choreography v roce 2024 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha.
Performativní partitura (scores) funguje jako nástroj pro kompoziční tvorbu, improvizaci a pedagogickou praxi. V nové rubrice Reference a nástroje předkládáme strukturované poznámky ze semináře s choreografkou Marthou Moore, které mohou posloužit tanečním pedagogům*žkám a choreografkám*ům pro referenci a výchozí orientaci v tématu.
