SE.S.TA Blog

Výrazný slovenský básník Michal Papcun strávil týden na interdisciplinární rezidenci ve Žďáru nad Sázavou díky partnerství SE.S.TA a časopisu VLNA. Pracoval zde na nové sbírce Black Metal. Jak se může temná subkulturní estetika vztahovat k přírodě kolem zámku? V rozhovoru Papcun popisuje, co ve Žďáru zkoumal, jak pracoval s místem a jeho geniem loci a co jako literát nachází v performativním umění. Přečtěte si fragment z jeho rukopisu, který na rezidenci vznikal – a idylickou podzimní krajinu pod Zelenou horou už nezažijete stejně.

Byla jsem oslovena, abych se ve spolupráci s tanečními umělkyněmi z Prahy a v dialogu s kurátorem Michalem Novotným pokusila choreografickými prostředky odpovědět na ambiciózní výstavu 1939–2021: Konec černobílé doby. Výstava se vyznačuje tím, že jsou zde k vidění výhradně díla ze sbírek Národní galerie Praha. Tím nejen svědčí o dějinách národa, ale také o osudech výtvarného umění v rámci těchto dějin a konečně i o samotné galerijní instituci coby křižovatce obou. Výstava sleduje pohyby napříč těmito sférami, zpochybňuje dělení na kolektivní a individuální a současně i spřízněný pojem (umělecké) svobody.

The second edition of the Dance Reading Club series When the Dancers Know the Answers took place on 17 June, again in the Living Room of Studio ALTA in Invalidovna – but this time in a more Decameron-like chiaroscuro mood. Under the name Good Night Readers, the ladies from the platform Bjornsonova hosted a two-hour-long live and online reading of excerpts from texts by feminist authors such as Alice Munro, Linda Stupart, Octavia Butler, Ariana Reines, Justin Frank, or singer Eartheater – meandering from detective and sci-fi narratives to erotica and poetry. Good Night Readers started as an initiative by the Bjornsonova platform during quarantine, as a sequel to Boccaccio’s Decameron – following the plague pandemic in the 14th century into today’s viral times.

The first edition of the Dance Reading Club series When the Dancers Know the Answers took place in the Living Room of Studio ALTA on Thursday 21 May 2020, and it hosted a two-hour-long discussion which started with the question: When the dance fails as a gesture? Observing how the piece Assemblage by Martina Hajdyla Lacová found its audience in the park due to the pandemic restrictions – sandwiched later with the video excerpts of performances mentioned in the discussed text Writing Laughter – Violent Desire by Jenn Joy – brought the discussion back to the core of what is the artistic gesture and why it requires gaps, stumbling and failures.

How do we care for each other in these times of pandemic isolations? When borders and social distancing lock us into our own bodies – forced to be detached in small bordered units, prohibiting us from meeting the other. Hapticality is denied by the only contact we have through screens. We need to touch, to feel the other – and through the other.