V dialogu s umělci*umělkyněmi z pohybového umění a souvisejících oborů reflektujeme materiál v naší dynamicky se rozvíjející profesi. Snažíme se porozumět tématům a fenoménům, které ovlivňují uvažování umělců a jejich uměleckou tvorbu. Díky partnerstvím napříč zeměmi vzniká prostor pro výměnu pohledů a obohacování kolektivních znalostí našeho oboru.
How personal history, chronic pain and political tension affect the work? What is it like to make art in the midst of ongoing conflict? Lucie Kocourková and Katarína Brestovanská interviewed Israeli dancers Nitzan Moshe and Yotam Peled during their ART KLASTRY residency in Žďár nad Sázavou. Read about their creative process, full of improvisation, sharing and searching for the essence of creation.
SE.S.TA Centre for Choreographic Development hosted circus artists Stéphanie Nyota N'Duhirahe and Morgane Widmer as part of the ART CLUSTERS residency in Žďár nad Sázavou. Both artists come from Switzerland, but have been a solid part of the Prague circus community, based in Kulturní dům Mlejn, since 2010. Each arrived at the residency with her own project: Stéphanie with her experimental collage Šrámy/Děti z bakelitu (Children of Bakelite), in which she reflects on the experiences of people who were children during the Velvet Revolution, and Morgane with her project Carcasse, which explores the social – and environmental – impact of women’s clothing. For these projects, they switched roles, a considerate ecological practice within their platform Cie Pieds Perchés. Unfortunately, I didn’t manage to catch Morgane for the interview, so let’s dive into the interview with Stéphanie.
Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA hostilo na rezidenci ART KLASTRY ve Žďáru nad Sázavou cirkusové umělkyně Stéphanie Nyota N'Duhirahe a Morgane Widmer. Přestože obě umělkyně pocházejí ze Švýcarska, jsou už od roku 2010 pevnou součástí pražské cirkusové komunity, která působí v KD Mlejn. Každá přijela na rezidenci se svým vlastním projektem. Stéphanie s experimentální koláží Šrámy/Děti z bakelitu, kde zpracovává zkušenosti lidí, kteří byli dětmi během Sametové revoluce a Morgane s projektem Carcasse, který zpracovává téma sociálního a ekologického dopadu ženského oblečení. V projektech si vyměnily role, což je sympatická ekologická praxe v jejich platformě Cie Pieds Perchés. Morgane jsem už na rozhovor nezastihla, tak se ponoříme do rozhovoru se Stéphanie.
S nárůstem „nekonvenčních“ interaktivních a participativních formátů v performativním umění vyvstávají otázky, jak systém rozdělení moci ve společnosti ovlivňuje myšlení tvůrců¹. Zároveň tyto nové formáty odhalují potenciál spolupráce a hodnotu, již uměleckému dílu přinášejí diváci ve své rozmanitosti.
Pozice tvůrce – pozice publika je téma, kterému se budeme v letošním roce na Blogu SE.S.TA intenzivně věnovat. Tvůrci/tvůrkyně programově porušují umělecké konvence, aby zprostředkovali divákovi nový a zdá se i co nejintenzivnější zážitek. Chtějí tak dostat diváky „na vlnu“ – katalyzovat v nich různé estetické, kognitivní či dokonce behaviorální procesy: zcitlivit je, proměnit jejich vnímání, rozvibrovat jejich těla, podnítit k přemýšlení či přímo k akci.
