Na blogu publikujeme teoretické reflexe aktivit Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. Ve spolupráci s umělci z oblasti tance a souvisejících oborů shromažďujeme a reflektujeme materiál v naší dynamicky se rozvíjející profesi. Snažíme se porozumět tématům a fenoménům, které ovlivňují uvažování umělců a jejich uměleckou tvorbu. A tak obohatit kolektivní znalosti našeho oboru.
S nárůstem „nekonvenčních“ interaktivních a participativních formátů v performativním umění vyvstávají otázky, jak systém rozdělení moci ve společnosti ovlivňuje myšlení tvůrců (1). Zároveň tyto nové formáty odhalují potenciál spolupráce a hodnotu, kterou uměleckému dílu přinášejí diváci ve své rozmanitosti.
Nahlédnutí do mysli tanečnice a taky začínající choreografky Žanety Musilové o vztahu mezi taneční interpretkou a divákem a o hře jako prostředku k vytváření napětí mezi těmito dvěma póly. Žanetu Musilovou jsem zastihla během rezidence ART KLASTRY na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Společně s dalšími členy kolektivu SPOLK – tanečníky Adamem Kmentem, Davidem Králíkem, Kateřinou Jabůrkovou a dramaturgem Romanom Poliakom byla součástí díla Entropie v choreografii Ester Trčkové. Zaujala mě Žanetina androgynní ambivalence – fyzická síla, která se doplňuje a zároveň kontrastuje s jejím dívčím vzezřením a hravým výrazem. Ten ovšem neinterpretuje, nýbrž nabízí divákům referenční bod pro projekci vlastních myšlenek a emocí.
Intimní rozhovor s choreografkou Ester Trčkovou a dramaturgem Romanem Poliakem o tom, jak vnímají stáří, o vlastních obavách ze stárnutí, o tom, jak své obavy rozpouštějí díky setkávání se seniory a jejich vyprávění, a také o samotném tvořivém procesu. Hovoříme o tvůrčím procesu k představení ENTROPIE. Zároveň se dotýkáme průřezového tématu, kterému se letos v Centru choreografického rozvoje intenzivně věnujeme – Jaká je pozice tvůrce a jaká je pozice diváka. Zjišťujeme, že v Entropii je publikum přítomno od samého počátku tvůrčího procesu jako zdroj inspirace, zkušeností a reflexe choreografky a jejího kolektivu.
