SE.S.TA Blog

🇬🇧 | “An architect of place” – Gilles Marty, founder of the Grenoble-based studio INCA, has given up “pouring concrete” in his architectural practice to allow the places he shapes to resonate on their own terms. He champions the idea that “the most beautiful square metres are the ones we leave untouched”. This is a translation of the provocative title of his book, completed during his writing residency at SE.S.TA in Žďár nad Sázavou. He designed the New Generation Museum in the grounds of the Baroque chateau and is now completing the transformation of a former convent into the Vysočina Cultural and Creative Centre – Hub 800. At this year’s KoresponDance Festival, he will present the book – an architectural manifesto – in the Talk Next discussion series. An excerpt appears in the interview below.

🇬🇧 | Can a museum be lit by daylight alone – and still capture “a rare ray of light"? What happens when light strikes a living body – why does a deer freeze in the headlights while a dancer comes alive? Why does a lighting designer who freezes like a deer in the headlights devote her life to light? With lighting designer Pavla Beranová, we discuss her book Light and Exhibition Space, and the both visible and unvisible impact of gallery or theatrical lighting. Pavla Beranová will also be presenting her book at the Talk Next discussion forum at the SE.S.TA's KoresponDance Festival in Žďár nad Sázavou (17–19 July 2026).

🇨🇿 | „Architekt míst“ – Gilles Marty, zakladatel grenobelského studia INCA – se ve své architektonické praxi vzdal „lití betonu“, aby mohl naplno rozeznít místa, kde staví. Hájí totiž myšlenku, že „nejkrásnější jsou ty metry čtvereční, které nepostavíme“. Tak zní v překladu provokativní název jeho knihy, kterou dokončil na spisovatelské rezidenci SE.S.TA ve Žďáře nad Sázavou. V areálu barokního zámku navrhl Muzeum nové generace a teď dokončuje přestavbu bývalého konventu na Kulturně-kreativní centrum Vysočina – Hub 800.

V čem funguje umělecká praxe jako evoluční adaptace? Podobně jako houba a řasa v lišejníku „vědí", co má každá dělat, aby se vzájemně zabezpečily – tak i umělec či umělkyně volí tvůrčí prostředky, aby prosadili svou vizi. Choreografka, performerka a kulturní manažerka, zakladatelka festivalu Nu Dance Petra Fornayová (SK) v našem z rozhovoru hájí tuto: Ekologické umění by mělo hlavně prosazovat ekologickou vizi, a nejen používat ekologické prostředky. V rozhovoru z festivalu KoresponDance 2025 ve Žďáru nad Sázavou se vracíme také k jejím právnickým začátkům: Umění podobně jako právo prověřuje kánony systémů; jaký význam má jejich narušení pro společnost?

Panta Rhei neboří jen hranice mezi uměleckými disciplínami, ale i mezi rolemi umělce a producenta, a tím rozšiřuje pojetí interdisciplinarity. V rozhovoru s teoretičkou Katarínou Brestovanskou Říčan otevřeně popisuje, jaké to bylo zvládat tuto náročnou dvojjedinou roli při svém autorském debutu.