SE.S.TA Blog

A fabric dances in the air. Your body mimics. Your chest expands, your gaze lifts, your breath deepens, your spine straightens, you feel pulled toward something greater than yourself. It’s beautiful, yet a technology of persuasion that bypasses critical thought and plant political affects directly into our bodies. In their performance AeReA (2019), which recently unsettled audiences at the KoresponDance festival, Ginevra Panzetti and Enrico Ticconi (IT/DE) strips flags of their national insignia to reveal their “plastic essence”. However, this raises questions: if the performance reveals the mechanisms of political spectacle, does it simultaneously reproduce them?

V rozhovoru o projektu Vigil Custody se Zden Brungot Svíteková (SK/CZ) z Ostružiny a Napsugár Trömböczky (HU) z výzkumné skupiny SVUNG vydávají do mnohovrstevnatého terénu úvah o materiální inteligenci těl – kamenných i lidských, o jejich tajuplně důvěrném příbuzenství, o metodách, setkáních s vědci a jazyce umění a vědy, který nás zcitlivuje vůči prostředí.

Dance relies on the human body – for it may be the most anthropocentric of all art forms. Yet through the body, we are connected to our environment – people and the entire geosphere. How can we simply be with that? How can we transcend human self-centeredness in aesthetics and ethics? The project Vigil Custody explores the question of “how to be” – both physically and intellectually, through art, and the science of geology. In this conversation, Zden Brungot Svíteková (Ostružina, SK/CZ) and Napsugár Trömböczky (SVUNG, HU) traverse a multilayered landscape of reflections on the material intelligence of bodies – both stone and human – on their mysteriously intimate kinship, and on the methods and language of art and science that sensitises us to that.

Jak „obývat“ výstavu – a jak nás „obývají“ umělecká díla, ať už přítomná, nebo nepřítomná? Francouzský choreograf Alban Richard, umělecký ředitel Centre Chorégraphique National de Caen, přiváží do Prahy zkušenosti ze spoluprací s renomovanými institucemi jako Centre Pompidou nebo Louvre.

V divadle se setkávají lidé, kteří se před sebou stydí a přesto odhalují svou zranitelnost. Možná právě v tom spočívá estetický účinek performativního umění. Tato reflexe rozvíjí myšlenky z Choreografického fóra 2023, kde se debatovalo o vztahu tvůrců a diváků i o tématech manipulace a rituálu, jak se odrážela v představeních Love Bombing a BodyBodyBodyBody na festivalu 4 + 4 dny v pohybu.