SE.S.TA Blog

„Architekt míst“ – Gilles Marty, zakladatel grenobelského studia INCA – se ve své architektonické praxi vzdal „lití betonu“, aby mohl naplno rozeznít místa, kde staví. Hájí totiž myšlenku, že „nejkrásnější jsou ty metry čtvereční, které nepostavíme“. Tak zní v překladu provokativní název jeho knihy, kterou dokončil na spisovatelské rezidenci SE.S.TA ve Žďáře nad Sázavou. V areálu barokního zámku navrhl Muzeum nové generace a teď dokončuje přestavbu bývalého konventu na Kulturně-kreativní centrum Vysočina – Hub 800.

Jak reinkarnovat dílo, které vzniklo pro tělo jiné umělkyně? Ve vídeňské galerii Albertina Modern letos na jaře skončila rozsáhlá retrospektiva Mariny Abramović. Mezi performerstvem, které zde re-performovalo její slavné práce, byla i česká tanečnice a choreografka Denisa Musilová. Jen chvíli před naším setkáním balancovala vysoko na stěně galerie na úzkém cyklistickém sedátku – bez opory nohou, s rozpaženýma rukama, téměř nehybně. Nahé tělo vystavené pohledu diváků i zjevnému nepohodlí. Co se přitom děje s performerkou a publikem? Co sama prožívá? A jaká byla příprava podle Abramović Method?

Jak tanec a pohyb otevírají dveře k hlubšímu učení? Může být tanec nástrojem pro výuku matematiky nebo dějepisu? Vzdělávací tříměsíční cyklus, do kterého se letos zapojila dvanáctka pedagogů a choreografů z projektu Škola tančí, dokazuje, že pohyb do lavic patří. Své zkušenosti v rozhovoru sdílejí choreografka Jana Bitterová a pedagožka Sofie Johnson, které do debaty vnesly spojení světa tance a školní praxe.

„Fyzická zranitelnost se v cirkuse málokdy ukazuje,“ říká Bětka Tichá. O to víc jsou možná akrobatky a akrobaté zranitelní psychicky. A to chce ukázat všechno. Novocirkusová performerka ve svém novém sólu odhaluje křehkost těla i člověka vůbec. Aby shodila superhrdinský obraz akrobatky na laně, vrhá se paradoxně do extrémů – musí zároveň prozkoumat hranice své výkonnosti i vlastní intimity. Ve Frekvenci Bětka odevzdává kontrolu nad tím, co se ukáže z intimity technologiím a biometrickým senzorům. Může vůbec takový performativně-technologický biohack zprostředkovat subjektivní prožitek?

Výrazný slovenský básník Michal Papcun strávil týden na interdisciplinární rezidenci ve Žďáru nad Sázavou díky partnerství SE.S.TA a časopisu VLNA. Pracoval zde na nové sbírce Black Metal. Jak se může temná subkulturní estetika vztahovat k přírodě kolem zámku? V rozhovoru Papcun popisuje, co ve Žďáru zkoumal, jak pracoval s místem a jeho geniem loci a co jako literát nachází v performativním umění. Přečtěte si fragment z jeho rukopisu, který na rezidenci vznikal – a idylickou podzimní krajinu pod Zelenou horou už nezažijete stejně.