SE.S.TA Blog

Taneční zóna | Alice Chauchat představujeme jako umělkyni, která byla pozvána Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA k účasti na projektu Tanec v galerii. Tento transdisciplinární projekt chce v následujících letech reflektovat estetické, tematické, institucionální a procesní vztahy mezi pohybovým a vizuálním uměním a rozvíjet spolupráci mezi jejich tvůrci choreografy, choreografkami a kurátory, kurátorkami. Konkrétním objektem, s nímž měla dle výzvy SE.S.TA Alice Chauchat vstoupit do dialogu, je ambiciózní výstava NG „1939 – 2021: Konec černobílé doby“. Její choreografická odpověď získala podobu v díle Museography Choreography v roce 2024 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha.

Choreografické fórum, moderovaná mezioborová diskuse, v níž se setkávají odborníci, profesionálové a nadšenci z oblasti současného umění, které přesahuje rámec scénických umění, se odehrálo 5.–8. 10. 2024. Kromě skvělé dramaturgie tanečního a pohybového divadla, jež se letos doplňovala s nabídkou festivalu 4+4 dny v pohybu jsme měli možnost zúčastnit se hned tří workshopů: s Angelou Conquet, Samuli Nordbergem a Branislavou Kuburović.

By writing this text, I wish to reflect on a topic discussed during the Choreographic Forum, organized by the Center for Choreographic Development SE.S.TA in Prague in November 2023. I use an open form to express my stream of thoughts, associations, and questions that arose while discussing fiction and reality in relation to my personal experience within the performing arts. The references in this text were provided by participants of the Choreographic Forum; some material comes from my notes on movement observation and artistic practice.

V divadle se setkávají lidé, kteří se před sebou stydí a přesto odhalují svou zranitelnost. Možná právě v tom spočívá estetický účinek performativního umění. Tato reflexe rozvíjí myšlenky z Choreografického fóra 2023, kde se debatovalo o vztahu tvůrců a diváků i o tématech manipulace a rituálu, jak se odrážela v představeních Love Bombing a BodyBodyBodyBody na festivalu 4 + 4 dny v pohybu.

S nárůstem „nekonvenčních“ interaktivních a participativních formátů v performativním umění vyvstávají otázky, jak systém rozdělení moci ve společnosti ovlivňuje myšlení tvůrců¹. Zároveň tyto nové formáty odhalují potenciál spolupráce a hodnotu, již uměleckému dílu přinášejí diváci ve své rozmanitosti.