SE.S.TA Blog

SE.S.TA Centre for Choreographic Development hosted circus artists Stéphanie Nyota N'Duhirahe and Morgane Widmer as part of the ART CLUSTERS residency in Žďár nad Sázavou. Both artists come from Switzerland, but have been a solid part of the Prague circus community, based in Kulturní dům Mlejn, since 2010. Each arrived at the residency with her own project: Stéphanie with her experimental collage Šrámy/Děti z bakelitu (Children of Bakelite), in which she reflects on the experiences of people who were children during the Velvet Revolution, and Morgane with her project Carcasse, which explores the social – and environmental – impact of women’s clothing. For these projects, they switched roles, a considerate ecological practice within their platform Cie Pieds Perchés. Unfortunately, I didn’t manage to catch Morgane for the interview, so let’s dive into the interview with Stéphanie.

S nárůstem „nekonvenčních“ interaktivních a participativních formátů v performativním umění vyvstávají otázky, jak systém rozdělení moci ve společnosti ovlivňuje myšlení tvůrců¹. Zároveň tyto nové formáty odhalují potenciál spolupráce a hodnotu, již uměleckému dílu přinášejí diváci ve své rozmanitosti.

I spoke with Becka McFadden and Daniel Somerville of Beautiful Confusion Collective about their upcoming performance Baroque Walks during and shortly after their residency ART KLASTRY in Žďár nad Sázavou Estate. I was so much interested into their work particularly for the reason that I have been too, working with Baroque references from architecture and music as a choreographer. I dive into their imaginative bubbles, to their multilayered spacious universe, which attracts me in a way that I wished to intervieved not only once. Wish you good read!

Téma veřejného a intimního prostoru vyplynulo z potřeby nově definovat místo pro taneční a performativní umění během pandemie a v jejím důsledku. Vzhledem k uzavření divadel čelili umělci z celého světa výzvě najít nové způsoby, koncepty a formy pro uvádění svých představení a sdílení svých uměleckých děl. Jako umělci jsme toužili po spojení s vnějším světem, s našimi místními komunitami, stejně jako naši diváci toužili po stimulaci uměním. Potřeba sdílet umělecká díla a zpětná vazba od diváků byly existenční nutností. 

The topic about public and intimate space emerged as theatrical space for dance and performing arts was challenged during the pandemic times. Artists around the world were searching for new ideas, concepts, or forms to stage their performances. Artists craved connections to the outside world and to their local communities, as did audiences. As theatres closed, artists were challenged to find new forms, venues, places or spaces to perform and share their work. The urge to share artwork was inevitable.