SE.S.TA Blog

Choreografické fórum, moderovaná mezioborová diskuse, v níž se setkávají odborníci, profesionálové a nadšenci z oblasti současného umění, které přesahuje rámec scénických umění, se odehrálo 5.–8. 10. 2024. Kromě skvělé dramaturgie tanečního a pohybového divadla, jež se letos doplňovala s nabídkou festivalu 4+4 dny v pohybu jsme měli možnost zúčastnit se hned tří workshopů: s Angelou Conquet, Samuli Nordbergem a Branislavou Kuburović.

Tanečnice a performerka Johana Pocková a scénografka a performerka Vendula Tomšů podaly jasnou výpověď: umění není určeno jen privilegované komunitě, která navštíví divadlo, ale všem, kteří chtějí prožít blízké setkání s duší zvířete a divadelním storytellingem i mimo prostory divadla. Tyto mladé umělkyně pracují s jemností a intimitou, přitom delikátním způsobem probouzejí nejen naše vizuální smysly. Každý, kdo se chce odevzdat zážitku, je „in“. Johana Pocková a Vendula Tomšů byly na rezidenci ART KLASTRY na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Jejich nové dílo Potkat lišku jsem na rezidencii viděla hned dvakrát. Nabízím sondu do duše dvou lišek - mladých současných umělkyň.

V divadle se setkávají lidé, kteří se před sebou stydí a přesto odhalují svou zranitelnost. Možná právě v tom spočívá estetický účinek performativního umění. Tato reflexe rozvíjí myšlenky z Choreografického fóra 2023, kde se debatovalo o vztahu tvůrců a diváků i o tématech manipulace a rituálu, jak se odrážela v představeních Love Bombing a BodyBodyBodyBody na festivalu 4 + 4 dny v pohybu.

S nárůstem „nekonvenčních“ interaktivních a participativních formátů v performativním umění vyvstávají otázky, jak systém rozdělení moci ve společnosti ovlivňuje myšlení tvůrců¹. Zároveň tyto nové formáty odhalují potenciál spolupráce a hodnotu, již uměleckému dílu přinášejí diváci ve své rozmanitosti.

Nahlédnutí do mysli tanečnice a začínající choreografky Žanety Musilové o vztahu mezi taneční interpretkou a divákem a o hře jako prostředku k vytváření napětí mezi těmito dvěma póly. Žanetu Musilovou jsem zastihla během rezidence ART KLASTRY na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Společně s dalšími členy kolektivu SPOLK – tanečníky Adamem Kmentem, Davidem Králíkem, Kateřinou Jabůrkovou a dramaturgem Romanem Poliakem – byla součástí díla Entropie v choreografii Ester Trčkové. Zaujala mě Žanetina androgynní ambivalence – fyzická síla, která se doplňuje a zároveň kontrastuje s jejím dívčím vzezřením a hravým výrazem. Ten ovšem neinterpretuje, nýbrž nabízí divákům referenční bod pro projekci vlastních myšlenek a emocí.