SE.S.TA Blog

By writing this text, I wish to reflect on a topic discussed during the Choreographic Forum, organized by the Center for Choreographic Development SE.S.TA in Prague in November 2023. I use an open form to express my stream of thoughts, associations, and questions that arose while discussing fiction and reality in relation to my personal experience within the performing arts. The references in this text were provided by participants of the Choreographic Forum; some material comes from my notes on movement observation and artistic practice.

Roman Škadra je slovenský cirkusový umělec žijící v Berlíně. Svůj rezidenční pobyt ART KLASTRY strávil na zámku ve Žďáru nad Sázavou, kde jsme se poprvé osobně setkali. O jeho uměleckém směřování jsme však neformálně hovořili už před rokem při online rozhovoru. Zaujala mě jeho píle, kontinuita, vytrvalost, jasná mysl a smysl pro detail, který cizeluje do poslední chvíle. Se svým zbrusu novým dílem Girevik ho můžete vidět na festivalu nového cirkusu Cirkopolis už tento týden v úterý 13. února 2024 v Divadle Ponec.

I spoke with Becka McFadden and Daniel Somerville of Beautiful Confusion Collective about their upcoming performance Baroque Walks during and shortly after their residency ART KLASTRY in Žďár nad Sázavou Estate. I was so much interested into their work particularly for the reason that I have been too, working with Baroque references from architecture and music as a choreographer. I dive into their imaginative bubbles, to their multilayered spacious universe, which attracts me in a way that I wished to intervieved not only once. Wish you good read!

Nahlédnutí do mysli tanečnice a začínající choreografky Žanety Musilové o vztahu mezi taneční interpretkou a divákem a o hře jako prostředku k vytváření napětí mezi těmito dvěma póly. Žanetu Musilovou jsem zastihla během rezidence ART KLASTRY na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Společně s dalšími členy kolektivu SPOLK – tanečníky Adamem Kmentem, Davidem Králíkem, Kateřinou Jabůrkovou a dramaturgem Romanem Poliakem – byla součástí díla Entropie v choreografii Ester Trčkové. Zaujala mě Žanetina androgynní ambivalence – fyzická síla, která se doplňuje a zároveň kontrastuje s jejím dívčím vzezřením a hravým výrazem. Ten ovšem neinterpretuje, nýbrž nabízí divákům referenční bod pro projekci vlastních myšlenek a emocí.

Intimní rozhovor s choreografkou Ester Trčkovou a dramaturgem Romanem Poliakem o tom, jak vnímají stáří, o vlastních obavách ze stárnutí, o tom, jak tyto obavy rozpouštějí díky setkáváním se seniory a jejich vyprávění, a také o samotném tvůrčím procesu. Hovoříme o vzniku představení Entropie. Zároveň se dotýkáme průřezového tématu, jemuž se letos v Centru choreografického rozvoje SE.S.TA intenzivně věnujeme – jaká je pozice tvůrce a jaká je pozice diváka. Zjišťujeme, že v Entropii je publikum přítomno od samého počátku tvůrčího procesu jako zdroj inspirace, zkušeností a reflexe choreografky a jejího kolektivu.