SE.S.TA Blog

Jak reinkarnovat dílo, které vzniklo pro tělo jiné umělkyně? Ve vídeňské galerii Albertina Modern letos na jaře skončila rozsáhlá retrospektiva Mariny Abramović. Mezi performerstvem, které zde re-performovalo její slavné práce, byla i česká tanečnice a choreografka Denisa Musilová. Jen chvíli před naším setkáním balancovala vysoko na stěně galerie na úzkém cyklistickém sedátku – bez opory nohou, s rozpaženýma rukama, téměř nehybně. Nahé tělo vystavené pohledu diváků i zjevnému nepohodlí. Co se přitom děje s performerkou a publikem? Co sama prožívá? A jaká byla příprava podle Abramović Method?

V čem funguje umělecká praxe jako evoluční adaptace? Podobně jako houba a řasa v lišejníku „vědí", co má každá dělat, aby se vzájemně zabezpečily – tak i umělec či umělkyně volí tvůrčí prostředky, aby prosadili svou vizi. Choreografka, performerka a kulturní manažerka, zakladatelka festivalu Nu Dance Petra Fornayová (SK) v našem z rozhovoru hájí tuto: Ekologické umění by mělo hlavně prosazovat ekologickou vizi, a nejen používat ekologické prostředky. V rozhovoru z festivalu KoresponDance 2025 ve Žďáru nad Sázavou se vracíme také k jejím právnickým začátkům: Umění podobně jako právo prověřuje kánony systémů; jaký význam má jejich narušení pro společnost?

Hungarian artist Dávid Somló makes do with little. He collects twigs in the forest himself, then simply lets viewers balance them on the smallest point of their finger knuckles. Holding fragile nature in balance, all shrinks to one point in time and space. It’s an economical gesture – unsustainable in its instability, yet profoundly sustainable. The participatory performance Delicate Balancing of Twigs emerged as a work in progress within the Green Streets of Europe project, where artists develop methods for more sustainable performance art. Both ethos and aesthetics lie in restraint and modesty.

V rozhovoru o projektu Vigil Custody se Zden Brungot Svíteková (SK/CZ) z Ostružiny a Napsugár Trömböczky (HU) z výzkumné skupiny SVUNG vydávají do mnohovrstevnatého terénu úvah o materiální inteligenci těl – kamenných i lidských, o jejich tajuplně důvěrném příbuzenství, o metodách, setkáních s vědci a jazyce umění a vědy, který nás zcitlivuje vůči prostředí.

Dance relies on the human body – for it may be the most anthropocentric of all art forms. Yet through the body, we are connected to our environment – people and the entire geosphere. How can we simply be with that? How can we transcend human self-centeredness in aesthetics and ethics? The project Vigil Custody explores the question of “how to be” – both physically and intellectually, through art, and the science of geology. In this conversation, Zden Brungot Svíteková (Ostružina, SK/CZ) and Napsugár Trömböczky (SVUNG, HU) traverse a multilayered landscape of reflections on the material intelligence of bodies – both stone and human – on their mysteriously intimate kinship, and on the methods and language of art and science that sensitises us to that.